348 0

Podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) nelze pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty dlužníka po zahájení insolvenčního řízení uplatnit žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Směnka, jakožto cenný papír, který v sobě obsahuje právo na majetkové plnění, tak může být stejně jako jiné pohledávky po zahájení insolvenčního řízení uplatněna pouze přihláškou pohledávky. Pohledávka ze směnky oproti běžné pohledávce vykazuje jisté specifické vlastnosti, které se projevují i v případě přihlašování směnečného práva do insolvenčního řízení.

 

Originál směnky

Na rozdíl od běžné pohledávky, kdy dle zavedené praxe postačí k přihlášce přiložit pouhé kopie dokumentů prokazujících pohledávku za dlužníkem, např. u pohledávky nájemného postačí zaslat kopie nájemní smlouvy, se u přihlašování směnečného práva vyžaduje přiložit originál směnky[1]. Insolvenční zákon žádnou takovou povinnost nestanoví, avšak vzhledem k subsidiaritě stanovené v § 7 insolvenčního zákona se na přihlašování směnek obdobně uplatní ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisu, které pro vydání směnečného platebního rozkazu vyžaduje zaslání prvopisu směnky. Toto pravidlo vyplývá ze specifické vlastnosti směnky, jakožto cenného papíru, se kterým je právo na určité plnění spjato tak pevně, že bez fyzického předložení směnky toto právo nelze uplatnit[2].

Výše uvedené potvrzuje např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 126/2016, který uvádí následující: „Nepřiloží-li věřitel v insolvenčním řízení k přihlášce nevykonatelné pohledávky ze směnky originál této směnky a nepředloží-li tuto směnku do konání přezkumného jednání (s výjimkou např. procesní situace, kdy směnka je již v soudní úschově z důvodu probíhajícího soudního řízení o zaplacení směnky), insolvenčnímu správci nezbývá nic jiného, než pravost takové směnečné pohledávky popřít, neboť nemá osvědčeno, že věřitel je majitelem tvrzené směnky, resp. že taková směnka vůbec existuje. Pokud věřitel nepředloží směnku ani v incidenčním sporu o určení pravosti pohledávky ze směnky, nemůže věřitel v tomto incidenčním sporu uspět.

Jinak je tomu v případě, kdy je směnka ještě před zahájením insolvenčního řízení uplatněna u nalézacího soudu, který vydal směnečný platební rozkaz. V takové situaci se předpokládá, že originál směnky byl již předložen soudu nalézacímu, který ho již přezkoumal. Uvedené vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 99/2015, odkazující zejména na to, že věřitel vykonatelné pohledávky dokládá pouze pravomocné rozhodnutí soudu[3] a ani při zohlednění specifické povahy směnečných závazků nenalézá důvody pro odchýlení od této úpravy v případě směnek. Takový závěr je zcela logický, jelikož existence a pravost směnky již byla prokázána v nalézacím řízení a není tudíž třeba je prokazovat znovu. Nejvyšší soud v ČR v tomto rozhodnutí však dodává, že potřeba předložit originál směnky by mohla nastat, pokud by insolvenční správce jako důvod popření pohledávky uplatnil skutečnosti, jejichž prostřednictvím lze popřít i vykonatelnou pohledávku, tj. skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání pravomocného rozhodnutí (důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci)[4].

 

Důvod vzniku pohledávky

Jednou z podstatných náležitostí přihlášky pohledávky je důvod vzniku přihlašované pohledávky[5]. Vyvstává však otázka, zda vyžadování této náležitosti u směnky, jejíž hlavním znakem je její abstraktnost, nepopírá samotnou podstatu směnky. Směnka totiž neobsahuje důvod vzniku neboli kauzu závazku, tj. důvod proč byla vystavena. Takovou kauzou směnky může být například nájem, na základě kterého se nájemce ve směnce zaváže zaplatit pronajímateli dlužné nájemné. Taková kauza nájmu však ve směnce není vyjádřena a je pouze uvedeno, že pan X zaplatí částku Z panu Y. To znamená, že i když směnka zpravidla vznikla z určitého důvodu (kauzy), oddělila se od něj a nadále existuje samostatně[6].

S tím souvisí i ustanovení § 1791 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „občanský zákoník“), podle kterého věřitel důvod závazku z cenného papíru neprokazuje, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Toto ustanovení tak zbavuje věřitele povinnosti důkazního břemene a břemene tvrzení a vyplývá z něj, že k uplatnění směnečného práva postačí předložení směnky bez nutnosti uvedení důvodu vystavení takové směnky.

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 104 VSPH 179/2016 potvrdil výše uvedené specifikum směnky a uvádí, že důvodem vzniku přihlašované směnečné pohledávky je samotná směnka a směnečný věřitel tak nemusí v přihlášce pohledávky uvádět důvod jejího vzniku.

Kauza směnek se však projevuje ve formě tzv. kauzálních námitek, kdy dlužník namítá určitý důvod vzniku směnky např. že důvod nevznikl, jelikož nájem byl již zaplacen a směnka tak nemá žádný hospodářský důvod[7]. Kauza se tak zcela nevytratí, avšak povinnost jejího prokázání přechází na dlužníka.

Výše uvedený závěr se však většinou odlišuje od zavedené praxe insolvenčních soudů, které po věřitelích často požadují uvedení důvodu vzniku (kauzy) směnek, a to zejména z důvodu možného zneužití tohoto institutu věřiteli. Přenášejí tak břemeno tvrzení a důkazní z dlužníka na věřitele, což je v rozporu s uvedeným ustanovením § 1791 občanského zákoníku.

 


[1]Srov. ustanovení § 177 insolvenčního zákona.

[2] Srov. ustanovení § 514 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Srov. ustanovení § 177 insolvenčního zákona.

[4]Srov. ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona.

[5]Srov. ustanovení § 174 odst. 2 insolvenčního zákona.

[6]Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn 29 ICdo 51/2015.

[7]Srov. Černá, S., Štenglová, I., Pelikánová, I., Dědič, J. a kol.: Obchodní právo. Podnikatel. Podnikání. Závazky s účastí podnikatele. 1. vyd. Praha: WoltersKluwer, a.s., 2016, s. 351,352.

In this article

Join the Conversation