I omezené ručení má své meze: Odpovědnost jednatele za škodu vzniklou porušením duty to file

620 0
620 0

Kapitálová právnická osoba jako předlužený dlužník

Dostala se mi na stůl upomínka, ve které věřitel svému dlužníkovi píše, cit.: „(…) Jsme malý, rodinný podnik. Víte, že si nemůžeme dovolit mít tak vysoké pohledávky tak dlouho po splatnosti. PROSÍM, PROSÍM, PROSÍM zaplaťte.“ Písemná reakce „dlužníka“ na tuto upomínku byla asertivní až (s ohledem na jeho postavení a formulaci upomínky) arogantní. On totiž nic nedluží. Dlužníkem je „jeho“ spol. s.r.o., která je k dnešnímu dni již osminásobně předlužená[1]. V této společnosti, je jediným jednatelem a jediným společníkem. Odpovídá jednatelovo neohrožené chování stavu de iure, nebo existuje způsob jak se mu tzv. dostat pod kůži? Řešení zde popsané situace se pokusím nastínit tak, aby schopný podnikatel-věřitel ani nemusel nutně vyhledávat právní pomoc.

 

Je třeba podat věřitelský insolvenční návrh

Prvním logickým krokem ve shora popsané situaci bude podání insolvenčního návrhu proti dlužníkovi (tj. proti spol. s.r.o.) podle § 103 a 105 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“) neboť ten zřejmě je v úpadku podle § 3 odst. 4 téhož zákona. K věřitelskému insolvenčnímu návrhu je nutné připojit přihlášku pohledávky dle § 173 a násl. IZ. To je možné zvládnout „od stolu“ s kvalitními vzory a úplným zněním zákona.

 

V insolvenčním návrhu se nevyplatí zveličovat nebo domýšlet si nejisté skutečnosti

Návrh i přihláška musí být zcela exaktní. Pokud je zde nutná potřeba uvést nějakou vlastní domněnku, musí být z návětí zcela zřejmé, že jde o osobní domněnku a nikoli tvrzení skutečnosti. (To samozřejmě platí pro všechna podání vůči jakémukoli orgánu veřejné moci, pro insolvenční návrh a přihlášku však dvojnásob.) Porušením tohoto pravidla na sebe totiž věřitel přivolává vážné potíže. Uvedu pár příkladů. V případě nepravdy uvedené v přihlášce pohledávky se sám věřitel může stát dlužníkem a k jeho vlastní pohledávce se nebude přihlížet – tedy v insolvenčním řízení bude povinen platit namísto toho, aby platby obdržel.[2] V případě úmyslných nepravd uvedených v insolvenčním návrhu může dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání nebo pomluvy.[3] (Toto není výčet všech rizik. Vracím se však k předmětu článku.)

 

Věřitelé obdrží zanedbatelné plnění, neboť společnost je násobně předlužená

Věřitelský insolvenční návrh je tedy s náležitou opatrností a pečlivostí podán a řízení zahájeno. V insolvenčním řízení by měli být věřitelé v zásadě poměrně uspokojováni z majetku spol. s.r.o. To se však ve shora popsaném případě téměř jistě nestane a pokud ano, pak v zanedbatelné míře. Závazky dlužníka totiž činily více než osminásobek souhrnu jeho majetku. Dlužník se přitom dle svých vlastních účetních závěrek (ty jsou každému dostupné k nahlédnutí ve Sbírce listin obchodního rejstříku) pohyboval v nepřetržitém a zjevném úpadku již 6 let.

 

To je chyba jednatele, který nesplnil svou povinnost podat dlužnický insolvenční návrh

Jakmile se jednatel dozví (nebo se dozvědět měl, kdyby vykonával svou funkci pečlivě) o tom, že se společnost nachází v úpadku, musí bez zbytečného odkladu podat insolvenční návrh, aby věřitelé nepřišli ke zbytečné újmě.[4] Jednatel by tedy postupoval správně kdyby v tu chvíli, co zjistil, že je spol. s.r.o. předlužená, sám za společnost podal dlužnický insolvenční návrh. Pokud by tak postupoval, věřitelé by v rámci insolvenčního řízení získali mnohem vyšší (v ideálním případě téměř úplné) plnění na své zjištěné pohledávky. Tuto svou povinnost jednatel nesplnil a naopak společnost po dobu dalších šesti let dále zavazoval s vědomím, že společnost nebude schopna své závazky uhradit.

 

Jednatel musí nahradit škodu, kterou věřitelům porušením své povinnosti způsobil

Protože jednatel tuto svou povinnost nesplnil, nastupuje povinnost sekundární, a tou je povinnost k náhradě škody věřitelům.[5] Tento nárok se uplatňuje soudně přímo proti jednateli jako fyzické osobě. Škodu si věřitel spočítá tak, že od své zjištěné pohledávky po skončení insolvenčního řízení odečte, co na pohledávku v rámci insolvenčního řízení obdržel.[6] Na náhradu škody má nárok pouze věřitel, který svou pohledávku přihlásil[7] a jehož pohledávka byla zjištěna.

Příkladem: Dlužník s.r.o. z tohoto článku je osminásobně předlužen. Pohledávka věřitele činí 400.000,- Kč. Protože jednatel Dlužníka s.r.o. nepodal insolvenční návrh včas (jakmile se o předlužení dozvěděl nebo dozvědět měl) a předlužení namísto toho 6 let prohluboval, způsobil věřitelům škodu. V insolvenčním řízení věřitelé za zde popsané situace v ideálním případě obdrží plnění ve výši jedné osminy svých pohledávek. Náš věřitel tedy obdrží max. 50.000,- Kč. O zbytek, tj. 350.000,- Kč může následně žalovat přímo jednatele Dlužníka s.r.o. jako fyzickou osobu, protože právě kvůli jeho pochybení[8] nedostal na svou pohledávku adekvátní plnění v rámci insolvenčního řízení.

(Příklad je ilustrativní, např. vůbec nezohledňuje náklady řízení.)

 

Shrnutí

Pokud dlužník – právnická osoba dlouhodobě neplní své závazky vůči věřiteli a nachází se v úpadku, je na místě podat insolvenční návrh. Poté, co skončí insolvenční řízení na návrh věřitele a věřiteli se nedostane dostatečné plnění, může zvážit, zda dle jeho právního názoru nedošlo k naplnění hypotézy § 99 odst. 1 IZ. Pokud dojde k závěru že ano, může toho, kdo nesplnil své povinnosti dle § 98 IZ žalovat o rozdíl mezi výší zjištěné pohledávky a plněním, které do skončení insolvenčního řízení obdržel.

Typicky jako výše; spol s.r.o. se dostala do úpadku. Jednatel její úpadek 6 let nijak neřeší, a naopak ji dále zadlužuje. Tím poškozuje věřitele společnosti. Situací se začne vážně zabývat některý z věřitelů a podá insolvenční návrh. Plnění v rámci insolvenčního řízení je nedostatečné. Věřitelé se začnou domáhat rozdílu mezi výší pohledávky a plněním přímo na jednateli jako fyzické osobě pro porušení zákonem uložené povinnosti dle § 99 odst. 1 a 2 IZ.

 


[1] Právnická osoba je dle § 3 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení předlužena tehdy, má-li více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku. V tomto případě (dle poslední účetní závěrky zveřejněné ve sbírce listin obchodního rejstříku) činily závazky dlužníka více než osminásobek hodnoty jeho majetku. Trend násobné předluženosti se prohluboval již po dobu 6 po sobě jdoucích let.

[2] Dle § 178 a 179 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

[3] Právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, č.j. 8 Tdo 1352/2014-38, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 9/2015 pod značkou R 49/2015 tr.

[4] § 98 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

[5] § 99 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

[6] § 99 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

[7] Právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, č.j. 29 Cdo 4269/2014, zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1/2017 pod značkou R 11/2017 civ.

[8] Zanedbání povinnosti podat včas dlužnický insolvenční návrh.

In this article

Join the Conversation