158 0

Jedním z typických ujednání nájemní smlouvy k bytu je, že si nájemce nesmí zřídit na adrese pronajatého bytu adresu trvalého pobytu. Na otázku, zdali je k takovému zákazu pronajímatel oprávněn, odpovídá zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jako zákon o evidenci obyvatel). Východiskem je pak předně ustanovení § 10 zákona o evidenci obyvatel.

 

Ohlášení trvalého pobytu

Místem trvalého pobytu se dle ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí, přičemž občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu. Trvalý pobyt (jeho změna) se ohlašuje ohlašovně v místě nového trvalého pobytu.[1]    Ohlašovnou je pak typicky obecní úřad či úřad městských částí nebo městských obvodů.[2]

Při ohlášení změny místa trvalého pobytu je dostačující, pokud občan doloží oprávněnost užívání bytu.[3] Doložit oprávněnost užívání bytu lze i nájemní smlouvou. Souhlas pronajímatele nutný není. Ustanovení nájemní smlouvy, které vymiňuje souhlas pronajímatele, eventuálně následný nesouhlas pronajímatele s ohlášením trvalého pobytu, je bezpředmětný. Je tak tomu zejména z toho důvodu, že z přihlášení trvalého pobytu občanovi neplynou žádná práva k objektu dle výše uvedeného ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel ani k vlastníku objektu. Rovněž pronajímateli neplynou z daného ohlášení žádná práva či povinnosti.[4]

 

Z čeho mají pronajímatelé strach?

Mám za to, že motivací pronajímatelů mít v nájemní smlouvě ustanovení o nemožnosti zřízení trvalého pobytu v pronajatém bytě má původ v obavách z exekucí osoby nájemce. Je pravdou, že v případě vedení exekuce vůči osobě nájemce bude předně zamířeno do místa jeho trvalého pobytu, za účelem zjištění, zda je možné zabavit jeho majetek (respektive jeho movité věci).[5] Při prokazování, které movité věci, jsou ve vlastnictví pronajímatele, a které naopak ve vlastnictví nájemce, je stěžejním dokumentem předávací protokol, ve kterém by mělo být vybavení bytu při předání bytu zaznamenáno.[6]

Legitimní jsou taktéž obavy pronajímatele týkající se problémů, souvisejících s následným pronájmem, zatímco je v bytě evidován trvalý pobyt předchozího nájemce. Je zde tak obava například z toho, že bude nový nájemce obtěžován exekutorem či doručovanou poštou, adresovanou předchozímu nájemci.

 

Doporučený postup pronajímatele

Po skončení nájemního vztahu lze doporučit, aby se pronajímatel prostřednictvím písemné žádosti o sdělení údajů o občanovi, k němuž je veden údaj o místě trvalého pobytu na adrese objektu, informoval, zdali je na adrese předmětného bytu předchozímu nájemci veden trvalý pobyt. Ohlašovna je tento údaj vlastníku objektu povinna sdělit.[7]

Pokud je předchozímu nájemci na adrese daného bytu stále veden trvalý pobyt, přičemž již není daná oprávněnost užívání, je vhodné, aby pronajímatel inicioval řízení o zrušení údaje o místu trvalého pobytu, ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel. Zejména se bude jednat o situaci, kdy občanu zaniklo užívací právo (typicky uplynutí doby určité nájemního vztahu nebo výpověď nájemní smlouvy) k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a kdy občan tento objekt nebo jeho vymezenou část neužívá. Zánik užívacího práva se prokazuje předložením nájemní smlouvy nebo výpovědí z nájemní smlouvy, ze které je patrné, že výpovědní doba uplynula. Skutečnost, že občan objekt neužívá, se prokazuje jeho prohlášením či výpovědí sousedů.

 

Závěrem

Nájemce je oprávněn zřídit si na adrese pronajatého bytu trvalý pobyt, a to nehledě na souhlas pronajímatele, eventuálně ustanovení nájemní smlouvy zakazující zřízení trvalého pobytu. Bude-li vedena exekuce na osobu nájemce, o byt se pronajímatel bát nemusí. Ten samozřejmě postižen nebude, jelikož není osobou nájemce vlastněn. Jde-li o vybavení bytu je vhodné, co nejpřesněji takové vybavení bytu vymezit při předání bytu v předávacím protokolu, pro budoucí vyloučení pochybností, která část vybavení je ve vlastnictví pronajímatele a která nájemce. Po skončení nájemního vztahu (ale i během trvání nájemního vztahu) se pronajímatel může na místní ohlašovně informovat, jaké osoby mají vedeny trvalý pobyt na adrese bytu. Nemají-li dotčené osoby právo daný byt užívat, může pronajímatel navrhnout zrušení takového trvalého pobytu.

Jsem názoru, že pokud si pronajímatel i přesto takové ustanovení přeje v nájemní smlouvě mít, jistou roli přeci jen hrát může. Jedná se o jakousi morální povinnost, jejíž porušení může mít důsledek například v tom, že pronajímatel pro ztrátu důvěry v daného nájemce nebude mít např. zájem o prodloužení nájemní smlouvy (pokud byla na dobu určitou).


[1] Srov. ustanovení § 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel.

[2] Hlášení trvalého pobytu [online]. MVCR [cit. 2019-07-07]. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/clanek/hlaseni-trvaleho-pobytu-996765.aspx

[3] Srov. ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) zákona o evidenci obyvatel.

[4] Viz ustanovení § 10 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel.

[5] Byt jakožto nemovitá věc, je chráněn z důvodu odlišné vlastnické struktury.

[6] K problematice předávacího protokolu viz KUDLÍK, Leoš. Předávací protokol k nemovitosti u nájemních smluv [online]. [cit. 2019-07-07]. Dostupné z: https://www.iurium.cz/2018/02/07/predavaci-protokol-k-nemovitosti-u-najemnich-smluv/

[7] Blíže viz ustanovení § 10 odst. 8 zákona o evidenci obyvatel.

In this article

Join the Conversation