O ústním zrušení doložky písemné formy změny smlouvy

356 0
356 0

Vymezení problému příkladem

Alois uzavřel s Kryštofem smlouvu o díle; Kryštof se zavázal před Aloisovým domem rozebrat a odvézt starou příjezdovou cestu, položit novou a provést rekonstrukci vstupní brány. To vše, zatímco Alois bude na dovolené v Austrálii (aby Alois nekomplikoval Kryštofovi zhotovování díla a Kryštof Aloisovi příjezdy domů). Všechny podrobnosti si sjednali písemně předem. Součástí smlouvy je doložka, že smlouvu lze změnit nebo doplnit výlučně v písemné formě nebo přísnější.

Kryštof dostal během zhotovování díla výborný nápad, který zatelefonoval Aloisovi; z minulé zakázky mu zbyla barva na kov téměř stejná, jako ve smlouvě (jen o dva odstíny světlejší). Pokud by Alois přijal tuto barvu namísto přesně vymíněné, obdržel by „slevu na bránu 20%“. Alois se změnou souhlasí, ale dodává, že ve smlouvě je přece napsáno, že je možné ji změnit pouze v písemné formě. Kryštof navrhuje, že se dohodnou, že „to už neplatí, je to přece jejich smlouva“. Alois opět do telefonu souhlasí.

Je toto ujednání, které ústně ruší doložku písemné formy změny smlouvy platné? V rovině úvah de lege ferenda je možné najít množství argumentů pro i proti a postavit se na tu či onu stranu podle toho, zda si argumentující více váží jistoty a pořádku nebo svobody a flexibility. I v rovině de lege lata však nalezneme dva protichůdné výklady dnes účinných zákonných ustanovení.

 

Slovem „Doložka“ se pro účely tohoto článku rozumí; doložka písemné formy změny smlouvy.

Varianta A – Ano, Doložku lze zrušit ústně

Tomu napovídá především ustanovení § 564 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), který za středníkem stanoví, že pokud písemnou formu vyžaduje jen ujednání stran a ne zákon, je možné obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje. Z toho je možné vyvodit, že by bylo možné Doložku zrušit v ústní formě.

V praxi by to vypadalo tak, že kdyby Kryštof zavolal Aloisovi a po telefonu změnili barvu brány, bylo by takové jednání neplatné pro nedostatek formy. Pokud by však současně ústně zrušili také Doložku jako v příkladu výše, bylo by celé jednání platné a účinné.

To by bylo jistě vhodné z následujících důvodů: Zaprvé nový projev vůle stran (jako v příkladu výše) zohledňuje nové okolnosti, které při plnění závazku vyšly najevo, pročež je přesnější, informovanější, a tedy lepší. Zadruhé strany (jako v příkladu výše) nemají vždy možnost dostát Doložce, byť by tak učinily, kdyby možnost měly. Zatřetí se zdá být nesmyslné, aby stará vůle stran stála nepropustně v cestě nové vůli stran dojde-li ke konsensu. A začtvrté opak (tedy účinnost Doložky i přes její ústní zrušení) by mohl vést ke zjevným nespravedlnostem. Např. zhotovitel by vědomě neplatně změnil obsah smlouvy o díle s důvěřivým objednatelem s tím, že když bude chtít, bude plnit podle ujednání nového a objednatel dílo převezme bez výhrad a když nebude chtít, bude plnit podle ujednání starého a dle Doložky namítne neplatnost ujednání nového. (Poslední důvod je dle mého názoru poměrně slabý ve světle zásady vigilantibus iura.)

Varianta A, která předpokládá ryze jazykový výklad ustanovení § 564 OZ a partikularizaci smlouvy na jednotlivé doložky, má však propastnou vadu. Pokud budeme takto upřednostňovat časové hledisko projevu vůle před formou, v jaké byl projev vůle učiněn, a pokud budeme smlouvu chápat jako soubor relativně samostatných doložek, dojdeme k absurdním závěrům: Zaneseme-li do smlouvy Doložku a vyloučíme-li možnost jejího zrušení ústně, samotné vyloučení se stává rovněž ústně zrušitelnou doložkou. Tedy bychom museli dále vyloučit možnost ústního zrušení doložky o vyloučení možnosti ústního zrušení Doložky a poté „vyloučit možnost ústního zrušení doložky o vyloučení možnosti ústního zrušení doložky o vyloučení možnosti ústního zrušení Doložky“ a tak dále a tak podobně. (Avšak vždy zcela bezvýsledně.)

Pevné stanovení formy, v jaké může být smlouva změněna by tak bylo de facto stranám zcela znemožněno. To vede k jakési nařízené svobodě, což je naprostý oxymóron. Strany se chtějí více zavázat ve prospěch jistoty a pořádku ve vzájemných vztazích, ale nemohou. Nemohou si jasně a trvale vymezit hranici mezi tím, co je nezávazná výměna (byť shodných) stanovisek a co je závazné ujednání stran. V této souvislosti je nezbytné také vyzdvihnout pozici toho, kdo v důsledku (univerzální) sukcese vstoupí do pozice jedné ze stran smlouvy. Ten se tak bezvýjimečně ocitne v nejistotě ohledně svých práv a povinností, přestože Doložka v písemné smlouvě je. A když už se dozví, že byla Doložka ústně zrušena, pravděpodobně se již nikdy nedopátrá, zda byla sistována ad hoc nebo zrušena trvale. To ostatně nemusí být zřejmé ani zúčastněným stranám, zda v rámci „kontraktačního rozhovoru“ sistovaly Doložku jen ad hoc anebo ji zrušily i do budoucna a bez náhrady. Závěrečné pátrání po tom, zda a jak byla smlouva po zrušení Doložky změněna pak bude nutně připomínat tichou poštu se všemi nedostatky, na kterých je tato dětská hra postavená.

Pokud by byl tento výklad správný, bylo by jediným možným řešením pro faktickou účinnost Doložky ve smlouvě vyloučit uplatnění ustanovení § 564 za středníkem OZ. Lze si však jen těžko představit, že úmyslem zákonodárce bylo vyvolat zde popisované peripetie a nutnost vyloučení tohoto ustanovení proto, aby smluvní strany mohly od Doložky rozumně očekávat její trvalost a závaznost.

Závěrem k variantě A je na místě se zabývat tím, proč strany Doložku sjednaly. Strany sjednávající Doložku zřejmě chtějí mít najisto resp. výlučně písemně stanovena svá práva a povinnosti, a to jak pro účely plnění, tak pro účely možného sporu. Předloží-li strana soudu nebo rozhodci smlouvu s Doložkou jako důkazní prostředek, pravděpodobně ji ani nenapadne, že i přesto může protistrana úspěšně vyrukovat s výslechem svědků, že Doložka byla ústně zrušena a smlouva poté změněna. Řízení s poměrně jasným výsledkem se tak zvrhne v řešení toho, kdo komu co a kdy řekl a kdo má s kým jaké vztahy. To by právě bylo možné, pokud by byla varianta A správným výkladem příslušných ustanovení.

Nadevše zde uvedené je vhodné ještě podotknout, že přijetí varianty A ipso facto otevírá možnost konkludentního zrušení Doložky. Ustanovení § 564 OZ totiž pracuje s pojmem „jiná forma“ bez omezení, což lze snadno vyložit jako; jakákoli jiná forma. Tedy argumentace by byla vedena tak, že tím, že strany např. po telefonu změnily ustanovení smlouvy, logicky nechtěly být Doložkou dále vázány, a tedy ji konkludentně zrušily. Za takové absurdní situace by se zaprvé podnikatel pomalu bál prohodit pár slov se svým obchodním partnerem bez přítomnosti advokáta a zadruhé by Doložka byla vždy zbytečná.

 

Varianta B – Ne, Doložku nelze zrušit ústně

Ryze jazykový výklad ustanovení § 564 za středníkem OZ společně s vnímáním smlouvy jako souboru doložek vede k již shora popsané spirále „vyloučení-vyloučení“. To ze shora popisovaných důvodů nemůže být výsledek teoreticky žádoucí ani prakticky funkční. Současně tento výklad degraduje písemnou formu kontraktace za hranice únosnosti. Podle mého názoru je z Doložky zřejmé, že se (není-li ujednáno jinak) vztahuje ke smlouvě jako celku (tj. všem doložkám). Zároveň samotná Doložka je součástí smlouvy.  Tedy Doložka určuje formu změny smlouvy vč. možné změny Doložky samotné. Opak vede právě k oné spirále a nemožnosti závazného ujednání formy změny smlouvy. Trvání a závaznost stranami zvolené formy nakonec prostupuje celým OZ, jak následuje.

V ustanovení § 559 OZ je stanoveno, že právo volby formy právního jednání je omezeno jen ujednáním stran a zákonem. Význam tohoto ustanovení je dále doplněn § 582 OZ, který jednoznačně stanoví, že právní jednání, které není učiněno ve formě ujednané stranami je neplatné. Takto neplatné bude také ústní zrušení Doložky, protože Doložka je součástí smlouvy, pro jejíž změnu je Doložkou stanovena forma písemné smlouvy. Toto je dle mého názoru na rozdíl od varianty A funkční řešení problému. Stejnou cestu naznačuje také § 1758 OZ, byť jde o domněnku vyvratitelnou důkazem opaku.

Pro variantu B nemálo svědčí také skutečnost, že zde jednoduše nejsou početné vady, které byly popsány u varianty A . Jediným skutečným problémem, který může tato interpretace způsobit je ztížená (ale ne vyloučená) dálková kontraktace. U tohoto problému se však stranám naskytují hned tři schůdná řešení. Zaprvé kontrahovat prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb nebo kurýra, zadruhé kontrahovat pomocí elektronických prostředků postavených naroveň písemné formě a zatřetí (pokud mezi stranami panuje dostatek důvěry) nedostatek formy dodatečně zhojit ve smyslu § 582 OZ.

 

Závěr

Ze shora popsaného vyplývá, že doložku písemné formy změny smlouvy nelze zrušit v ústní formě. Řešení, tedy pevná závaznost sjednané písemné formy změny smlouvy také pro případ zrušení Doložky samotné, může ve svém důsledku způsobit jednu komplikaci, která spočívá ve ztížené dálkové kontraktaci. K tomu si dovoluji doplnit pevnou víru v to, že tento problém vymýtí postupné zlidovění zaručených elektronických podpisů, datových schránek nebo přímo nových způsobů ověřené elektronické komunikace, která bude postavena naroveň formě písemné.

 

Pokud Vás v průběhu čtení tohoto článku napadlo nové „pro“ nebo „proti“ k některé z variant, můžete se o něj podělit s ostatními níže v komentářích. 

In this article

Join the Conversation