456 0

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), stanoví základní pravidla pro to, který konkrétní soud rozhoduje v řízení v prvním stupni. Zákon však připouští možnost účastníků řízení dohodnout se na místě, kde má být jejich spor rozhodován, tedy před jakým konkrétním soudem bude jejich spor v prvním stupni projednáván. Jedná se o tzv. prorogaci, tedy dohodu o místní příslušnosti soudu. Ustanovení § 89a o.s.ř. stanoví, že „účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou“. Prorogace je tedy možná ve sporech mezi podnikateli, které mají souvislost s jejich podnikatelskou činností a není-li stanovena výlučná příslušnost pro daný případ.

K pojmu podnikatel a podnikatelská činnost

Pro účely vymezení okruhu osob, které mohou prorogovat (uzavřít dohodu o místní příslušnosti soudu) je nutné vymezit pojmy podnikatele a podnikatelské činnosti. Základním východiskem k vymezení těchto pojmů je definice podaná zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.). Ustanovení § 420 odst. 1 o.z. definuje podnikatele podle jeho činnosti. Podnikatelskou činností se rozumí taková výdělečná činnost, již určitá osoba vykonává samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Osoba, která vykonává výše uvedenou činnost, je se zřetelem k této činnosti považována za podnikatele.

Dále je v ust. § 420 odst. 2 o.z. za podnikatele považována pro účely ochrany spotřebitele[1] a pro účely ust. § 1963[2] o.z. každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Ve smyslu ust. § 421 odst. 1 o.z. platí též fikce, že podnikatelem je každá osoba zapsaná v obchodním rejstříku, přičemž ve druhém odstavci téhož ustanovení nalezneme zakotvenou vyvratitelnou domněnku, že podnikatelem je též osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

Finální určení toho, zda osoba je či není podnikatelem závisí na více okolnostech, zejména na tom, jak se v rámci styku s jinými osobami označují (zejm. IČO, uvedení oboru podnikání), jaký je konkrétní obsah předmětného právního poměru v dané věci nebo zda je zapsána v obchodním rejstříku. Podnikatelem tak bude vždy obchodní společnost zapsaná do obchodního rejstříku (např. s.r.o. nebo a.s.) nebo i kterákoli fyzická osoba tam zapsaná.

Výlučná příslušnost

V následujících případech však nelze sjednat prorogaci za žádných okolností, neboť podle ust. § 88 o.s.ř. rozhoduje v předmětných věcech vždy soud:

  1. který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu,
  2. v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a),
  3. u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o pozůstalosti,
  4. u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
  5. u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,
  6. v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce, týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
  7. u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a[3],
  8. v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby podle zákona o veřejných dražbách,
  9. který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva k věci, není-li touto věcí věc nemovitá.

Dohoda o místní příslušnosti

Není-li stanovena výlučná příslušnost mohou tedy (pouze) podnikatelé uzavřít v písemné formě prorogační dohodu, kde je třeba dohodnutý soud označit tak, aby kdokoli byl schopen jednoznačně určit, o jaký soud se jedná (tedy např. Obvodní soud pro Prahu 1 či soud místa bydliště žalobce). Společně s podáním žaloby, je třeba zdůvodnit podání k danému, jinak nepříslušnému soudu existencí prorogační dohody, nicméně dodat ji postačí až do doby rozhodování soudu o místní nepříslušnosti.

Prorogace zásadně znamená oprávnění podat žalobu i k soudu dohodnutému vedle soudu obecného (určeného podle zákonných pravidel). Lze nicméně sjednat prorogaci jako výlučnou, kterou se vyloučí možnost účastníků žalovat u obecně příslušného soudu, a lze pak podat žalobu toliko k soudu sjednanému.

Prorogační dohoda je samostatnou dohodou v rámci procesního práva, tudíž se jí nedotýká neplatnost smlouvy, ve níž bývá zpravidla obsažena (soud jehož místní příslušnost byla sjednána, bude rozhodovat i o platnosti smlouvy samé).

Kdy sjednat prorogační dohodu

Typické bude uzavření prorogační dohody ve vztahu mezi dodavatelem a odběratelem, např. když stavební firma nakupuje materiál pro svou činnosti od společnosti, která má sídlo na opačném konci státu. Důvodem prorogace může být na jednu stranu skutečnost, že strany chtějí mít nastaveny rovné podmínky, a tudíž se dohodnou na soudu, který je pro obě stejně dostupný, popřípadě se dohodnou na soudu méně zatíženém pro zajištění rychlejšího rozhodování. Na druhou stranu však důvodem prorogace může být i fakt, že jeden podnikatel si takto vymůže místní příslušnost pro sebe blíže dostupného soudu.

Závěr

Prorogační dohodou se tedy přesune jen místo sudiště, přitom zůstanou zachovány všechny výhody i nevýhody soudního systému. Tedy přetrvá ve většině případů dvojinstanční řešení sporu, zároveň však i nemožnost ovlivnit, kdo bude spor rozhodovat (zejm. s ohledem na jeho znalosti předmětné problematiky), a konečně zůstává i relativní zdlouhavost kvůli neustálému nápadu nových případů. V mnohých případech se jako výhodná a vhodná alternativa nabízí rozhodčí smlouva, resp. rozhodčí doložka, kterou se řešení sporu přesune před rozhodce, které si strany zpravidla mohou vybrat.


[1] Dle ust. § 419 o.z. je spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

[2] Stanovení doby splatnosti v podnikatelských vztazích.

[3] Zde se jedná o případ hlavní intervence, kdy třetí osoba uplatňuje své právo ve věci, v níž již probíhá řízení mezi osobami jinými.

In this article

Join the Conversation