162 0

Sociální sítě již dávno nepředstavují prostor sloužící pouze ke sdílení zážitků, diskutování a komunikaci. Například na Facebooku již poměrně dlouho existují různé skupiny, kde lidé nabízejí či poptávají zboží všeho druhu. Cílem tohoto seriálu bude odpovědět na právně jednoduchou, ale pro laika někdy složitou otázku, kdy nebo zda vůbec byla uzavřena kupní smlouva, a kdy došlo k nabytí vlastnického práva. V posledním díle bych rád upozornil na podvodné jednání některých uživatelů a jak mu alespoň částečně předejít. Často se totiž stává, že kupující za zboží zaplatí předem, zboží však nedorazí, poté řeší, co s nastalou situací. Mnohdy si podvedení ani neuvědomují, že vlastně uzavřeli smlouvu, která má určité následky, jež by jim umožnily domoci se svých peněz zpět nebo splnění toho, co bylo smluveno. Rád bych také upozornil na trestněprávní aspekty podvodného jednání uživatelů, kterého se dopouští výše popsaným způsobem a posléze ruší založené „fake“ účty, kvůli čemuž je poté složité nalézt skutečnou osobu. Ukážeme si ale, že v případě platby složenkou nebo na účet nemusí být nutně vše ztraceno, a podvodník se dá relativně lehce vypátrat. Co by měl podvedený člověk udělat, aby se domohl alespoň vrácení peněz, bude taktéž předmětem posledního dílu.

Postup při uzavíraní smluv nazýváme proces kontraktace. Proces kontraktace je upraven v § 1731 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). V ideálním případě je výsledkem úspěšného procesu smlouva, která strany zavazuje k tomu, co si v ní dohodly. Nejčastější jsou případy, kdy proces kontraktace začíná formulováním a sdělením nějaké nabídky. Nabídka je právním jednáním, a proto musí splňovat základní náležitosti právního jednání požadované zákonem, které najedeme v § 545 a násl. OZ, a také musí splňovat konkrétní náležitosti pro nabídku, které jsou vyžadovány v § 1731 a násl. OZ. Pakliže je nabídka učiněna předepsaným způsobem, co se jejího obsahu i způsobu sdělení ze zákona vyžaduje, může být přijata. Toto přijetí nazýváme akceptací. Akceptace je stejně jako nabídka právním jednáním, proto musí stejně jako nabídka splňovat obecné požadavky na právní jednání uvedené výše. Pakliže nabídka neobsahuje více než je ze zákona požadováno[1], je okamžik nabytí účinnosti přijetí zároveň okamžikem vzniku smlouvy.[2] Na konkrétním případě nabídky učiněné ve skupině sloužící k nabízení a poptávání zboží se pokusím výše popsaný proces kontraktace demonstrovat a popsat právní důsledky spojené se vznikem smlouvy.

V teorii i praxi lze rozlišit nabídku[3] podle několika kritérii. Tak například podle užité formy na písemnou a ústní, podle toho, zda je činěna při současné přítomnosti obou stran na nabídku učiněnou vůči přítomné osobě a vůči nepřítomné osobě, v neposlední řadě pak na nabídku určenou konkrétní osobě a na nabídku určenou neurčitému okruhu adresátů. Cílem článku není podrobný popis všech druhů a způsobů činění nabídek, ale jen těch nabídek, které přichází v úvahu právě v souvislosti s nabízením prostřednictvím sociálních sítí. Vzhledem k tomu, že níže popsaný inzerát směřuje k neurčitým osobám, budeme jej posuzovat podle § 1780 a násl. OZ, a můžeme o něm hovořit jako o veřejné nabídce, neboť tou je právě projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby[4] s návrhem na uzavření smlouvy.

Vezměme si tento příklad:

Aby se mohlo jednat o nabídku, musel by výše uvedený inzerát splňovat požadavky kladené na právní jednání obecně a dále specifické požadavky pro nabídku. V obecných požadavcích na právní jednání bude hrát roli v těchto případech zejména pravidlo obsažené v § 553, které klade důraz na srozumitelnost právního jednání. Zkoumání podmínek a náležitostí právního jednání je velice rozsáhlou kategorií. Pro naše účely postačí, pakliže budeme schopni z učiněného projevu seznat, co jednající zamýšlel. Pokud bychom tedy došli k závěru, že příspěvek výše splňuje podmínky na právní jednání obecně, můžeme se věnovat otázce, zda je možné jej považovat za nabídku.

K tomu budeme potřebovat zkoumání náležitostí uvedených ustanovení § 1732 odst. 1 OZ. Podle § 1731 OZ je nutné, aby z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) bylo zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podrobnějšími požadavky stanoví § 1732. Význam této části ustanovení „vůči níž nabídku činí“, směřuje k dělení na nabídku učiněnou určité osobě či osobám, nebo nabídku učiněnou vůči neurčitému okruhu osob. Vzhledem k tomu, že inzerent zde neuvedl konkrétní okruh osob, vůči kterým by nabídku omezil, nejedná se o nabídku učiněnou vůči určité osobě, proto bude nabídka posuzována podle § 1780. Ustanovení § 1780 upravuje tzv. veřejnou nabídku, která není ničím jiným než nabídkou učiněnou vůči neurčitému okruhu osob. Ustanovení § 1780 odst. 2 však požaduje náležitosti stanovené v § 1732 a násl., tedy náležitosti pro nabídku obecně, proto se k tomuto ustanovení vracíme. Těmito náležitostmi budou podle citovaného ustanovení podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím, pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán pro případ přijetí.

V tomto případě by se mohlo jednat o nabídku k uzavření kupní smlouvy. Kupní smlouva je upravena v § 2079 a násl. NOZ. Podle § 2079 odst. 1 OZ je podstatnou náležitostí kupní smlouvy dohoda na předmětu koupě (nabízené věci) a sjednání ceny.[5] Jak bychom se při bližším zkoumání dozvěděli, podstatnou náležitostí kupní smlouvy není určitě ujednaná cena. Ta se totiž v případě absence jejího ujednání určuje podle § 1792 odst. 1 věta první OZ. Postačí tedy ujednání úplatnosti obecně.[6]

S výše uvedeným přímo souvisí poslední kritérium, které budeme hodnotit, a to zda je nabídka formulována tak, aby ji bylo možné přijmou jednoduchým a nepodmíněným přijetím. Nabídka musí být formulována jednoduše tak, aby šla přijmout například pomyslným kývnutím hlavy. Takovou nabídku určitě nebude splňovat například inzerát, kde nabízející ani nezmíní, co nabízí nebo požaduje.[7] Posledním kritériem je dostatečné projevení vůle navrhovatele být smlouvou vázán pro případ přijetí. Jednotlivé náležitosti jsou rozebrány níže.

Nejtěžším na posouzení bude zřejmě poslední uvedené kritérium, tedy zda je v nabídce dostatečně vyjádřena vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Dalo by se říci, že výklad tohoto kritéria v příliš přísném pojetí by znamenal, že bychom za nabídku nemohli označit téměř nic. Naopak, při benevolentním přístupu se dostaneme do opačného extrému. Rozdílně toto kritérium budeme zkoumat u nabídky a u veřejné nabídky, to zejména kvůli následkům, které jsou s veřejnou nabídkou spojeny.[8] Má to své opodstatnění, neboť nabízející má zřídkakdy vůli uzavřít smlouvu s první osobou, která nabídku příjme, třeba i proto, že nemá možnost ověřit solventnost dané osoby apod. Vůle být smlouvou vázán pro případ přijetí musí být vyjádřena naprosto zřetelně a jasně.[9] Přísnější přístup k posuzování toho, co je nebo není veřejnou nabídkou, je odůvodněn i závažnými následky, které veřejná nabídka má. Smlouva tak podle § 1782 OZ bude uzavřena s tím, kdo nejdříve navrhovateli oznámí, že ji přijímá. Všem ostatním, kteří by nabídku přijali pozdě, tedy až po přijetí první osobou, by měl navrhovatel podle § 1783 OZ oznámit, že neuspěli, jinak dle § 1784 odst. 2 bude navrhovatel vázán všemi akceptacemi, které mu přišly. To dokonce bez zřetele k tomu, že by danou věc již navrhovatel vůbec neměl. Z výše uvedeného tedy dovodíme, že se o veřejnou nabídku nejedná! Je však nutné zdůraznit, že výše uvedené závěry je možné aplikovat pouze na vztah dvou nepodnikatelů. V případě, že je nabízející podnikatel, je závěr v důsledku aplikace § 1732 odst. 2 opačný – o veřejnou nabídku by se jednalo. Pokud jsme vyloučili, že by výše uvedený inzerát mohl být veřejnou nabídkou nebo nabídkou, pak nám zbývá vyřešit, jak takovýto inzerát posoudíme, zda má nějakou právní relevanci.

Podle § 1780 odst. 2 platí, že „Podnět k uzavření smlouvy, z něhož neplyne úmysl uzavřít určitou smlouvu nebo který́ nemá náležitosti podle § 1732 odst. 1, se považuje za výzvu k podávání nabídek.“ Výše uvedený inzerát bychom tedy posoudili jako tzv. výzvu k podávání nabídek. Pokud bychom tedy na takovýto inzerát zareagovali pomocí chatu například slovy „Kupuji.“, teprve tato zpráva by byla nabídkou, jejíž obsah by byl stanoven právě tímto inzerátem. Výše uvedené může fungovat zejména na platformě Marketplace, kde jsou zprávy odesílány a zobrazovaný přímo v souvislosti s nabízenou věcí. Přijetí je stejně jako nabídka právním jednáním! Samotné „Kupuji.“ zaslané do chatu, a to bez specifikování, na který inzerát odpovídáme, nesplní podmínky na určitost a srozumitelnost. Nabízející totiž nemusí nutně nabízet ve stejném čase jen jednu věc, proto bude nutné přijetí specifikovat ke konkrétní věci. Naopak v případě platformy Marketplace, kdy se odpověď zobrazuje k určitému prodávanému zboží, je odpověď jasně přiřaditelná.

Už tedy víme, že až reakce na takovýto inzerátem je nabídkou samotnou. Bude se jednat o nabídku v písemné formě, učiněnou vůči nepřítomné osobě. Ačkoli by se ze samotného textu zákona mohlo zdát, že přítomnost osoby znamená simultánní fyzická přítomnost těchto osob, není tomu tak. Jako osoby přítomné považujeme i osoby, které spolu hovoří telefonicky.[10] Rozlišujícím kritériem je tedy to, zda má přijímající strana možnost přijmout nabídku způsobem, který zaručí okamžité dojití straně nabízející, a to způsobem stejným, jakým byla nabídka učiněna. Ačkoliv spojení mezi stranami prostřednictvím sociální sítě je srovnatelné s telefonickým, minimálně co se do poskytnutí možnosti komunikace v reálném čase týče, je dle mého názoru nutno odlišovat tyto dva druhy komunikace, neboť užití Facebookového chatu nezaručuje, že strany budou vědět o vzájemné současné přítomnosti.[11] To způsobuje zejména určitá prodleva mezi uzavřením chatu, odhlášení apod., a momentem, kdy Facebook toto ukončení ze strany uživatele zaznamená a zareaguje sdělením druhé straně, že uživatel již v chatu přítomen není. Použití mobilního telefonu nám dává reálnou šanci sledovat, zda je druhá strana stále přítomna tohoto procesu. Proto považuji jakoukoliv nabídku učiněnou prostřednictvím sociální sítě v chatovém okně či pomocí komentáře nebo příspěvku za nabídku učiněnou vůči nepřítomné osobě podle § 1735.[12] Toto rozlišení je podstatné například kvůli rozdílným lhůtám, které jsou zákonem stanoveny a které určují, kdy ještě nabídka platí. Chatové zprávy nejsou ničím jiným, než „rychlejším emailem“.

Jak jsem uvedl výše, smlouva je uzavřena, jakmile její přijetí nabude účinnosti. V tomto případě tedy pro uzavření smlouvy bude nutné, aby strana, která inzerát uvedla a které jsme na inzerát odpověděli, ještě naši nabídku přijala. Jelikož je v inzerátu, resp. v naší nabídce obsaženo vše, co je nutné pro to, aby smlouva mohla být uzavřena, postačí jakýkoliv projev, že nabídku přijímá. Přijetí je adresované právní jednání, které je účinné již dojitím, nevyžaduje se, abychom se s přijetím vůbec seznámili.[13]

Na výše uvedeném příkladu jsme si popsali proces uzavírání smluv. V dalším díle se podíváme, jaké následky má uzavřená smlouva, a kdy přechází vlastnické právo k prodávané věci, a ve třetím díle pak rozebereme, jak postupovat v případech, kdy jsme zaplatili za zboží předem, zboží ale nepřišlo.


[1] Nabídka může být modifikována rozličně. Například, že bude uzavřena s určitým počtem osob apod.

[2] § 1745 OZ: „Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.“ Význam tohoto ustanovení bude rozebrán později.

[3] Slovo nabídka lze v tomto dělení zaměnit i slovem právní jednání.

[5] Cena představuje plnění v penězích. Pakliže by mělo protiplnění být poskytnuto v něčem jiném, mohlo by se jednat o směnu podle § 2184 OZ.

[6] Konkrétněji tedy povinnost zaplatit kupní cenu.

[7] Zde se nabízí otázka, zda by takové jednání bylo vůbec srozumitelné podle § 553.

[8] Nesplnění informační povinnosti vůči pozdě učiněným přijetím, je sankcionováno vázaností těmito přijetími podle § 1784 odst. 2.

[9] Tento předpoklad bude splněn uvedením následujícího: „Smlouva bude uzavřena s první osobou, která nabídku přijme.“ Tím nabízející dává najevo, že je srozuměn s důsledky, které pro něj z veřejné nabídky plynou.

[10] Tak bylo uvedeno již v § 862 zákona č. 946/1811 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský. Podobné explicitní pravidlo v OZ není, nicméně se z právní úpravy dovozuje.

[11] Na rozdíl třeba od telefonické komunikace, kdy je nám jasně zřetelné, že osoba se hovoru neúčastní, pokud dlouho nereaguje na položené dotazy či nekomunikuje můžeme odhadnout, že například telefon odložila apod.

[12] Opačně ale například. Rozlišení na nabídku učiněnou vůči přítomné či nepřítomné osobě není nikterak podstatné pro její platnost, je však podstatné pro určení, jak dlouho učiněná nabídka trvá.

[13] Pokud tedy na naši výzvu „Kupuji.“ odpoví inzerent „Platí.“, pak je smlouva uzavřena v okamžiku, kdy je tato zpráva zobrazitelná v chatovém okně, nikoliv, kdy jsme ji skutečně zobrazili.

In this article

Join the Conversation