Smluvní zákaz postoupení pohledávky a následky jeho porušení

990 0
990 0

Úvodem

V následujícím článku bych ráda shrnula problematiku postoupení pohledávky, ujednání o zákazu postoupení pohledávky a především následky, které nastanou v případě nedodržení tohoto zákazu postoupení pohledávky. Za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se právní praxe přikláněla k názoru, že porušení smluvního zákazu postoupení bude mít za následek absolutní neplatnost.

S příchodem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“), se názory na následky porušení zákazu rozcházejí. První názorový proud zastává stále následek absolutní neplatnosti, druhý proud přechází k neplatnosti relativní a třetí proud se přiklání k tomu, že zde následek neplatnosti nebude, postoupení pohledávky zůstane platné a nastoupí pouze škodní následky mezi věřitelem a dlužníkem. Na vývoj judikatury však stále čekáme, a proto jsem v tomto článku shrnula nejdůležitější argumenty jednotlivých proudů a zhodnotila použitelnost jednotlivých následků v současné právní praxi.

Postoupení pohledávky obecně

Postoupení pohledávky neboli cese je institut v právu, umožňující změnu obchodního závazku, konkrétně změnu závazku v osobě věřitele. Právní úpravu postoupení pohledávky nalezneme zakotvenou v §§ 1879-1887 NOZ. Postoupení pohledávky je dvoustranným právním jednáním, nikoliv však mezi věřitelem a dlužníkem. K postoupení pohledávky dochází smlouvou o postoupení pohledávky mezi stávajícím věřitelem – postupitelem, a věřitelem novým – postupníkem.[1] K postoupení tak dochází i bez souhlasu dlužníka. Pro dlužníka se mění pouze osoba, které má být plnění poskytnuto, obsah závazku musí zůstat nezměněn.

Postoupit lze pohledávku jak peněžitou, tak nepeněžitou.[2] Vždy se však musí jednat o právo majetkové povahy. Lze postoupit jak pohledávku celou, tak pouze její část. Postupitelná je i pohledávka, která dlužníkovi vznikne teprve v budoucnu. Dle judikatury pak k postoupení budoucí pohledávky dochází v okamžiku, kdy pohledávka vznikne.[3] Obecně platí, že nikdy nelze postoupit zaniklou pohledávku (např. pohledávku, která již zanikla splněním). Věřitel tak může postoupit pohledávku promlčenou, prekludovanou pohledávku však nikoliv.[4]

Nepostupitelné pohledávky jsou upraveny i zákonem, konkrétně ustanovením § 1881 odst. 2 NOZ. Zde je stanoveno, že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí (myšleno zřejmě pohledávku, která zaniká jak smrtí dlužníka, tak smrtí věřitele). Jako pohledávku zanikající smrtí si můžeme uvést například právo na náhradu škody za snížení společenského uplatnění či právo na namalování obrazu konkrétním umělcem. Dále nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnil v důsledku změny věřitele k tíži dlužníka. Pokud tedy změna věřitele znamená i změnu obsahu závazku k tíži dlužníka, je postoupení takové pohledávky zapovězeno přímo ze zákona. Dalším příkladem zákonného zákazu postoupení pohledávky je i ustanovení § 2704 NOZ, konkrétně zákaz postoupit právo na důchod (konkrétní splatnou dávku důchodu ale postoupit lze).[5]

Forma smlouvy o postoupení pohledávky

Forma smlouvy o postoupení pohledávky v NOZ výslovně upravena není. Z všeobecných zásad, které s sebou nový občanský zákoník přináší, můžeme dospět k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky stojí na zásadě bezformálnosti právních jednání. Písemná forma tak není ze zákona povinná, což je rozdíl oproti předchozí právní úpravě,[6] a smlouvu o postoupení tak lze uzavřít i ústně. Výjimku tvoří cese smluv, pro které platí obligatorně písemná forma ze zákona – tato písemná forma se dovozuje z § 564 NOZ. Dále bude písemná forma nezbytná v případě, že na ní některá ze smluvních stran bude trvat ve smyslu § 1758 NOZ. Pokud by pak nebyla písemná forma dodržena, mělo by takové právní jednání za následek neplatnost podle § 582 NOZ, pokud by nedošlo k jejímu zhojení.

Postupní smlouva musí dostatečně přesně identifikovat postoupenou pohledávku takovým způsobem, aby nebyla zaměnitelná s žádnou jinou pohledávkou. Postupní smlouva tedy musí projít tzv. testem určitosti.[7] Vhodným způsobem je tedy vymezení osoby dlužníka, předmět a rozsah plnění a právní skutečnost, na základě které pohledávka vznikla.[8] Méně přísné požadavky budou kladeny na postupní smlouvu u budoucích pohledávek, kdy budoucí pohledávky nebude možné natolik přesně specifikovat. V takovém případě postačí, pokud bude pohledávka dostatečně určitelná. Smlouva o postoupení pohledávky pravidelně obsahuje i údaj o úplatnosti či bezúplatnosti postoupení pohledávky, neboť tato skutečnost má vliv na rušení postupitele za dobytnost a trvání pohledávky. O ručení za dobytnost a trvání pohledávky pojednává samostatná kapitola níže.

Notifikace o postoupení pohledávky

Jelikož k postoupení pohledávky dochází i bez souhlasu dlužníka, musí být v zákoně zakotven mechanismus, který bude dlužníka alespoň částečně chránit. Tímto mechanismem je i povinná notifikace vůči dlužníkovi dle ustanovení § 1882 NOZ. Dokud k notifikaci vůči dlužníkovi nedojde, je dlužník oprávněn plnit i nadále postupitelovi, tedy původnímu věřiteli. Pokud by tedy nedošlo k notifikaci, postupník by neměl reálnou možnost svoji pohledávku vůči dlužníkovi úspěšně vymáhat. K notifikaci v praxi dochází dvojím způsobem, a to buď pouhým oznámením ze strany postupitele, nebo prokázáním postoupení pohledávky ze strany postupníka (§ 1882 NOZ). Postupník tedy bude povinen předložit dlužníkovi smlouvu o postoupení pohledávky či jiný dokument, který bude prokazovat, že k postoupení pohledávky skutečně došlo.

V praxi bude jednodušším řešením oznámení o postoupení pohledávky postupitelem. K účinnosti postoupení pohledávky je nezbytné, aby samotná notifikace vůči dlužníkovi byla platná. Je však třeba upozornit na skutečnost, že k notifikaci nemusí dojít bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky.[9] V praxi se často setkáváme i s tzv. tichou cesí, kdy k vyrozumění dlužníka nedochází vůbec a pohledávku vymáhá postupitel na účet postupníka. Aby byla notifikace platná, mělo by z jejího obsahu jasně vyplývat, jakou pohledávku postupitel postoupil a komu ji postoupil, a to v libovolné formě.[10] Dále musí notifikace splňovat obecné náležitosti právních jednání, tedy musí být určitá a srozumitelná.

Pokud dojde k tomu, že bude dlužník informován postupitelem o postoupení pohledávky, není dlužník oprávněn domáhat se u soudu neplatnosti postoupení pohledávky. Judikatura totiž dlouhodobě zastává názor, že neplatnosti postoupení pohledávky se může domáhat toliko postupník a postupitel, nikoliv dlužník.[11] Ve chvíli, kdy bude dlužník o postoupení pohledávky řádně informován nebo mu bude postoupení řádně prokázáno, není již rozhodující, zda k postoupení pohledávky skutečně došlo a zda byla smlouva o postoupení pohledávky mezi postupitelem a postupníkem platně uzavřená.[12]

Zákon neupravuje notifikaci pouze vůči dlužníkovi, ale v ustanovení § 1883 NOZ též vůči třetím osobám zajišťující dluh. Okamžikem oznámení či prokázání postoupení pohledávky třetí osobě nastávají účinky i ve vztahu k této osobě. Tímto okamžikem tak postupník nabývá i práva spojená se zajištěním pohledávky.

Ručení za trvání a dobytnost pohledávky

Ručení za trvání a dobytnost pohledávky je upraveno ustanovením § 1885 NOZ a nastává ex lege u pohledávek postoupených za úplatu. To je velkou změnou oproti předchozí právní úpravě, kdy se na ručení musely strany dohodnout i u pohledávek postoupených za úplatu.[13] Ze současného znění zákona lze výkladem dovodit, že žádné ručení ze zákona u pohledávek postoupených bezúplatně nevzniká, strany by si ho musely smluvně sjednat. V případě úplatného postoupení odpovídá postupitel za trvání a dobytnost pohledávky až do výše přijaté úplaty společně s úroky. Jelikož se však v nové právní úpravě uplatňuje autonomie vůle smluvních stran, mohou se postupitel s postupníkem dohodnout a ručení za dobytnost či trvání pohledávky smluvně vyloučit.

Ručení by však nenastalo v případě, kdy by postupník o nedobytnosti pohledávky věděl, nebo by se jednalo o pohledávku nejistou či budoucí. Dále postupitel neodpovídá ani za dobytnost pohledávky, která se stala nedobytnou až po jejím postoupení nebo se stala nedobytnou vinou postupníka. Příkladem může být situace, kdy se pohledávka promlčela v důsledku pasivity dlužníka. I riziko náhody je po postoupení pohledávky přenášeno na postupníka.[14]

Nejasnosti však mohou nastat za situace, kdy ve smlouvě o postoupení pohledávky nebude údaj o úplatnosti či bezúplatnosti postoupení pohledávky. Nejedná se totiž o podstatnou náležitost smlouvy, proto v ní být obsažen nemusí. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1092/2009 ze dne 21.7.2010 pak dospějeme k závěru, že pokud smlouva o postoupení pohledávky údaj o úplatnosti neobsahuje, jedná se o postoupení pohledávky bezúplatné.[15] Některé právní názory v minulosti směřovaly spíše k tomu, že smlouva neobsahující tento údaj bude považována za neplatnou pro neurčitost právního jednání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu však považuji za v tu dobu nadčasové a plně korespondující s principy, které s sebou přinesl NOZ, kdy se především klade důraz na zachování platnosti právních jednání s ohledem na ustanovení § 574 NOZ.

Námitky dlužníka vůči postupníkovi

Jak již bylo napsáno výše, k postoupení pohledávky dochází zcela bez souhlasu dlužníka, který nemá možnost postoupení pohledávky ovlivnit. V zákoně je však zakotveno mnoho mechanismů proto, aby nedocházelo ke zhoršení jeho postavení. Jedním z ochranných mechanismů pro dlužníka jsou i námitky, které může uplatňovat dlužník vůči postupníkovi. Při postoupení pohledávky totiž dochází výhradně ke změně závazku v osobě věřitele, nikoliv ke změně závazku v jeho obsahu[16]. Námitky dlužníka vůči postupníkovi jsou v zákoně zakotveny v ustanovení § 1884 NOZ. Mluvíme především o námitkách týkajících se vzniku a trvání pohledávky, rozsahu pohledávky či jejího zániku.[17]

Dlužníkovi tedy zůstávají námitky i po postoupení pohledávky, pouze však takové, které měl v okamžiku postoupení pohledávky. Pokud má dlužník vzájemné pohledávky vůči postupiteli, může je namítat po postoupení pohledávky i vůči postupníkovi, avšak bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení pohledávky dozvěděl. Dle tohoto ustanovení tedy dlužník může vůči postupníkovi namítat vše, co by jinak namítal proti postupitelovi v případě, že by k postoupení pohledávky nedošlo.[18]

Problém může nastat u vzájemného započtení pohledávek. Dokud nebude dlužníkovi postoupení řádně a platně notifikováno, může svoji pohledávku úspěšně započíst vůči pohledávce, kterou má vůči původnímu věřiteli – postupitelovi. Ve chvíli, kdy však dojde k notifikaci o postoupení pohledávky, dlužník již nemůže započíst pohledávku vůči postupitelovi, neboť on již není jeho věřitelem, a zároveň by nemohl svoji pohledávku započíst ani vůči postupníkovi, neboť vůči němu žádnou další pohledávku nemá.

Námitku započtení musí dlužník uplatnit vůči postupníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení pohledávky dozvěděl.[19] Prekluzivní lhůta bez zbytečného odkladu je velmi krátké časové období, které však nelze absolutizovat pro všechny případy. Zda byla dodržena lhůta bez zbytečného odkladu se bude zkoumat v každém případě jednotlivě, bude se přihlížet ke všem okolnostem daného případu, jakož se budou zkoumat i okolnosti, které dlužníkovi bránily v tom, aby námitku započtení uplatnil bez zbytečného odkladu.[20] Aby byla námitka započtení úspěšná, musí se jednat o pohledávku způsobilou k započtení[21], musí to být pohledávka existující v době postoupení pohledávky, a zároveň musí dlužník uplatnit námitku započtení bez zbytečného odkladu. Ostatní námitky dlužníka vůči postupníkovi žádnou lhůtou limitovány nejsou. Jedná se například o námitku promlčení, námitku zániku závazku splněním či námitku nedospělosti pohledávky[22] a dlužník je může vůči dlužníkovi uplatňovat kdykoliv.

Smluvní zákaz postoupení pohledávky a následky jeho nedodržení

Jelikož je celý NOZ postaven na autonomii vůle stran, tak se tato zásada vůbec nejintenzivněji promítá právě do závazkových vztahů. V základním nastavení lze totiž pohledávku postoupit i bez předchozí dohody mezi dlužníkem a věřitelem, a to přímo ze zákona. Smluvním ujednáním těchto stran lze však předem postoupení pohledávky do budoucna vyloučit.

Základní ustanovení, na kterém je vyloučení postoupení pohledávky postaveno, je ustanovení § 1881 odst. 1 NOZ, které stanoví, že lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Toto ustanovení je velmi důležité, neboť bez předchozího ujednání stran je postupitelná každá zcizitelná pohledávka, u které to není zákonem vyloučeno, a to bez souhlasu dlužníka. O formě ujednání zákazu postoupení pohledávky zákon mlčí, proto podle zásady bezformálnosti právních jednání můžeme dospět k závěru, že opět postačí pouze ústní dohoda mezi dlužníkem a věřitelem. Pokud je však závazek, o nějž se jedná, sepsán v písemné formě, pak je písemná forma doporučeníhodná i pro zákaz postoupení.

Dlouhodobě řešenou otázkou je však následek nedodržení smluvního zákazu postoupení pohledávky ze strany věřitele. Jde o situaci, kdy i přes zákaz postoupení věřitel svoji pohledávku vůči dlužníkovi postoupí na třetí osobu. Za účinnosti starého občanského zákoníku byla tato otázka poměrně uspokojivě vyřešena ustálenou judikaturou. Soudy dospěly k závěru, že porušení smluvního zákazu postoupení pohledávky bude mít za následek absolutní neplatnosti smlouvy, a to pro rozpor se zákonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.[23]

V režimu nového občanského zákoníku se však tato judikatura zcela jistě neuplatní. Absolutní neplatnost se využívá velmi výjimečně, a to podle ustanovení § 588 NOZ. Uplatní se tedy u právních jednání, které se zjevně příčí veřejnému pořádku a u jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Nedomnívám se však, že by porušení zákazu postoupení pohledávky bylo takto kvalifikováno. Tudíž názor, že se uplatní následek absolutní neplatnosti, je třeba v režimu NOZ považovat za překonaný.

S účinností NOZ tedy většina odborné veřejnosti dospěla k názoru, že porušení zákazu postoupení pohledávky bude mít za následek toliko relativní neplatnost, která má v režimu NOZ mnohem častější využití. Úpravu relativní neplatnosti nalezneme v ustanovení § 580 NOZ a půjde o právní jednání, příčící se dobrým mravům nebo odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle mého názoru totiž takové jednání nedosahuje intenzity pro závěr o absolutní neplatnosti, ale smysl a účel vyžaduje, aby takové jednání bylo neplatné. Pokud by právní praxe dospěla k tomuto závěru, bylo by pak na dlužníkovi, zda bude relativní neplatnost namítat, nebo zda nebude postoupení pohledávky rozporovat.

Nejnovější tendencí odborné veřejnosti je pak závěr o tom, že jednání bude i přes porušení smluvního zákazu považováno za platné a uplatní se pouze odpovědnostní vztah v podobě náhrady škody mezi dlužníkem a postupitelem[24]. Hlavním argumentem pro tento závěr je fakt, že dochází k porušení smluvního zákazu, nikoli zákazu zákonného (a tudíž smysl a účel zákona neplatnost vůbec nevyžaduje). Z tohoto názoru můžeme vyvodit, že ujednání zákazu postoupení pohledávky by mělo účinky pouze mezi dlužníkem a věřitelem, nikoliv vůči třetím osobám.[25]

S tímto názorem, který je momentálně považován za nejpravděpodobněji uplatnitelný, se však neztotožňuji. Pokud by se totiž dlužník rozhodl bránit, tak jeho nárokem by byl nárok na náhradu škody – za předpokladu, že by mu nějaká škody skutečně vznikla. Důkazní břemeno by však v takovém případě leželo právě na dlužníkovi, který by musel výši škody vyčíslit a prokázat. Tato tendence o zachování platnosti právních jednání tak sice chrání postupníka, jakožto třetí osobu, na kterou byla v dobré víře postoupena pohledávka, dlužník však zůstává prakticky nechráněn proti možnému porušení věřitelovi povinnosti. Dále mi připadá, že by takový následek dostatečně nereflektoval zlou víru postupníka. Pokud by totiž postupník o zákazu postoupení pohledávky věděl, přijde mi zcela neracionální omezit ochranu dlužníka právě ve prospěch postupníka.

Domnívám se, že jelikož je smluvní zákaz postoupení pohledávky předvídán zákonem, jeho porušení by mělo být stavěno na úroveň porušení zákona. Pokud by tomu tak nebylo, byla by formulace ustanovení § 1881 odst. 1 NOZ poměrně zbytečným, neboť smluvní strany si mohou mezi sebou ujednat takřka jakákoliv práva a povinnosti. Proto by dle mého názoru mělo mít porušení této povinnosti za následek relativní neplatnost, stejně jako v případě, že bude postoupena pohledávka zanikající smrtí. Myslím si, že dlužník by měl mít možnost bránit se proti platnosti takového jednání. Souhlasím však s tím, že absolutní neplatnost jako následek porušení smluvního zákazu postoupení pohledávky je již minulostí, neboť jej nedokážeme podřadit pod § 588 NOZ.

Závěrem

Jak jsem se pokusila nastínit, v praxi vzniká s postoupením pohledávky poměrně mnoho otázek, které se snaží výkladově sjednotit judikatura. Na většinu výkladových problémů již v judikatuře odpověď nalezneme, avšak na to, jaký následek bude mít porušení smluvního zákazu postoupení pohledávky, si budeme muset ještě počkat až s vývojem judikatury, která v této oblasti doposud chybí. Prozatím by si měl věřitel s dlužníkem sjednat pro případ porušení povinnosti sankční mechanismus, například ve formě smluvní pokuty.


[1] BEJČEK, J., ŠILHÁN, J. a kol., Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 182.

[2] Tamtéž.

[3] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007.

[4] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol., Občanský zákoník. Komentář, Svazek V (§1721 – §2520), §1879.

[5] Tamtéž, §1881.

[6] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, §524/1.

[7] BEJČEK, J., ŠILHÁN, J. a kol., Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 182.

[8] ELIÁŠ, Karel. Některé otázky související s postoupení smlouvy. Obczan.cz, publikováno dne 16.12.2014, citováno dne 4.9.2018. Dostupné online na: https://www.obczan.cz/clanky/nektere-otazky-souvisejici-s-postoupenim-pohledavky?do=detail-export.

[9] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2015, sp. zn. NS 23 Cdo 2704/2012.

[10] ELIÁŠ, Karel. Některé otázky související s postoupení smlouvy. Obczan.cz, publikováno dne 16.12.2014, citováno dne 5.9.2018. Dostupné online na: https://www.obczan.cz/clanky/nektere-otazky-souvisejici-s-postoupenim-pohledavky?do=detail-export.

[11] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007.

[12] Nález Ústavního soudu ze dne 24.2.2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08.

[13] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, §527/2.

[14] NOVÁK, Petr. Postoupení pohledávky v režimu nového občanského zákoníku. epravo.cz, publikováno dne 11.6.2013, citováno dne 5.9.2018. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/postoupeni-pohledavek-v-rezimu-noveho-obcanskeho-zakoniku-91544.html.

[15] Stejná argumentace též např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2009, sp. zn. NS 31 Cdo 1328/2007.

[16] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol., Občanský zákoník. Komentář, Svazek V (§1721 – §2520), §1884.

[17] KOČÍ, Petr. Postoupení pohledávky a jiné změny v subjektech závazkového právního vztahu. e-advokacie.cz, publikováno dne 7.3.2005, citováno dne 6.9.2018. Dostupné online na: https://www.e-advokacie.cz/cs/clanky/postoupeni-pohledavky-a-jine-zmeny-v-subjektech-zavazkoveho-pravniho-vztahu citováno 6.9.2018.

[18] ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol., Občanský zákoník. Komentář, Svazek V (§1721 – §2520), §1884.

[19] BEJČEK, J., ŠILHÁN, J. a kol., Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 183.

[20] Nález Ústavního soudu ze dne 18.4.2006, sp. zn. IV. ÚS 314/05.

[21] BEJČEK, J., ŠILHÁN, J. a kol., Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 203.

[22] Tamtéž, str. 183.

[23] Tento právní názor nalezneme např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2009, sp. zn. NS 23 Cdo 1888/2007.

[24] JANKŮ, Pavel. Důsledky porušení zákazu postoupení pohledávky. epravo.cz, publikováno dne 30.12.2015, citováno dne 7.9.2018. Dostupné online ne: https://www.epravo.cz/top/clanky/dusledky-poruseni-zakazu-postoupeni-pohledavky-100037.html.

[25] DOSEDĚLOVÁ, Tereza. Následky porušení smluvního zákazu postoupení pohledávky. epravo.cz, publikováno dne 13.10.2017, citováno dne 7.9.2018. Dostupné online na: https://www.epravo.cz/top/clanky/nasledky-poruseni-smluvniho-zakazu-postoupeni-pohledavky-106507.html.

In this article

Join the Conversation