966 0

Povrchové a podzemní vody[1] jsou statkem veřejného užívání, jsou tedy všeobecně přístupné s předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž rozlišujeme tzv. obecné nakládání (např. odběr pro vlastní potřebu), ke kterému není potřeba žádného povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu, a zvláštní nakládání. Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví; nejsou přitom součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují, jak vyplývá z ust. § 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Odebráním voda přestává být veřejným statkem. Vodní zákon mj. upravuje nakládání s vodami a související povolení, souhlas nebo vyjádření, které vydá příslušný vodoprávní úřad (typicky odbor životního prostředí městského úřadu).[2]

Obecné nakládání

V obecné rovině lze říci, že každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu a to za předpokladu, že k tomu není třeba zvláštního technického zařízení (např. čerpadlo). Povolení ani souhlasu není třeba také k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách ani ke změně přirozeného odtoku vod za účelem ochrany před škodlivými účinky povrchových vod.[3]

Z ustanovení § 5 vodního zákona vyplývají základní povinnosti ve vztahu k obecnému nakládání s vodami, zejména se uvádí, že „každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání dle podmínek stanovených zákonem o vodách a dbát o to, aby nedocházelo k znehodnocování jejich energetického potenciálu a k porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními předpisy“.[4] Obecné nakládání se vztahuje také na případy nakládání k výrobním účelům, je však nutné provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňovat tzv. nejlepší dostupné technologie a techniky.[5] Vodní zákon mj. dále ukládá povinnosti ohledně provádění staveb, jejich změn nebo změn jejich užívání, kdy jsou stavebníci povinni zabezpečit stavby zásobováním vodou a odváděním, čištěním, popřípadě jiným zneškodňováním odpadních vod z nich a zajistit vsakování nebo zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých dopadem srážkové vody na tyto stavby.[6]

Zvláštní nakládání

Jiné nakládání s vodami, než bylo uvedeno výše, již spadá pod úpravu zvláštního nakládání s vodami. Takové nakládání je možné pouze na povolení, se souhlasem nebo po předchozím vyjádření vodoprávního úřadu. Ke zvláštnímu nakládání je oprávněn pouze adresát povolení nebo souhlasu.

Povolení

Povolení vodoprávního úřadu ke zvláštnímu nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je třeba zejména k jejich odběru přesahující vlastní potřebu, jinému nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (např. k jejich akumulaci, vzdouvání, vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních). Povolení se vydává na časově omezenou dobu a stanoví účel, rozsah, povinnosti a popřípadě také podmínky, které je nutno v souvislosti s užíváním splnit. Pro žádosti o povolení k jednotlivým způsobům nakládání s vodami jsou vyhláškou č. 423/2001 Sb., stanoveny příslušné formuláře.[7]

Souhlas

K ostatním činnostem, stavbám a zařízením spadajících do zvláštního nakládání s vodami, k nimž není třeba povolení, které však mohou ovlivnit vodní poměry, je třeba souhlasu vodoprávního úřadu. Souhlas slouží ve většině případů jako podklad pro rozhodování jiného správního úřadu povolujícího příslušnou činnost, stavbu nebo zařízení. Souhlas vodoprávního úřadu je vyžadován například ke stavbám a zařízením na pozemcích, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, pokud tyto stavby a zařízení ovlivní vodní poměry. Žádost o souhlas k nakládání s vodami podává fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, nebo občan, za podmínek stanovených vodním zákonem a dalšími prováděcími předpisy.

Vyjádření

V případě stavby, přestavby či demolice objektu, který by mohl ovlivnit vodní poměry, bude stavební úřad jako jeden z podkladů pro územní rozhodnutí požadovat vyjádření případně souhlas vodoprávního úřadu. Vyjádření se nevydává ve správním řízení, není proto rozhodnutím a nelze se proti němu odvolat.

Omezení obecného nakládání s vodami

Vodoprávní úřad může dále obecné nakládání s povrchovými vodami rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat, vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména pak dochází-li k ohrožování jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vod, narušování přírodního prostředí, zhoršování odtokových poměrů, poškozování břehů, vodního díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušování práva a právem chráněných zájmů jiných. V případě platných povolení k nakládání s povrchovými vodami, je nutné zejména dodržovat zachování minimálního zůstatkového průtoku pod odběrným místem tak, aby nedošlo k narušení funkce celého ekosystému a to za dodržování podmínek uvedených v předmětném povolení. Je nutné také striktně dodržovat schválené manipulační řády na vodních dílech, kde dochází k nakládání s vodami. Zvýšenou pozornost je třeba také věnovat odběrům podzemních vod ze studní a odběrům pitné vody z vodovodních řadů, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání vodou.

Závěrem

Voda je jedním z nejdůležitějších státků životního prostředí a je tak třeba chránit jak povrchové, tak podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl. V zájmu celé společnosti je zajištění a udržení trvale udržitelného užívání vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. Obzvláště v současnosti, kdy čím dál více rezonuje téma sucha a nedostatku vod, bychom se měli chovat hospodárně a respektovat případná omezení obecného užívání.


[1] Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních. Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající podzemními drenážními systémy a vody ve studních.

[2] Nakládáním s povrchovými nebo podzemními vodami je především jejich odběr, jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k plavbě nebo k plavení dřeva, k chovu ryb nebo vodní drůbeže, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost.

[3] Při takovém nakládání však nesmí dojít k ohrožení jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vod, narušování přírodního prostředí, zhoršování odtokových poměrů, poškozování břehů, vodního díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušování práva a právem chráněných zájmů jiných.

[4] Takovým zvláštním předpisem je například zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.

[5] Tzv. best available techniques, tj. nejlepší dostupné techniky, jeden z principů práva životního prostředí.

[6] Bez splnění těchto podmínek stavební úřad nevydá např. stavební povolení.

[7] V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na podkladě dokladů předložených žadatelem, rozhodne vodoprávní úřad bezodkladně. V ostatních případech rozhodne nejdéle do 60 dnů od zahájení vodoprávního řízení; ve zvlášť složitých případech nejdéle do 3 měsíců. Nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v těchto lhůtách, může lhůtu přiměřeně prodloužit odvolací orgán.

In this article

Join the Conversation