1472 0

Úvod

Pro moderní společenství lidí je typická snaha každého jednotlivce udržet maximální možnou kontrolu nad vlastním životem. Důsledkem těchto snah může být mimo jiné i finanční produkt, který dá zabrat okřídlenému rčení „Čas si za peníze nekoupíš.“ Řeč je o doplňkovém penzijním spoření. S blížícím se důchodovým věkem lze tento produkt (je-li po mnoho let poctivě „živen“) využít dvěma způsoby, případně jejich kombinací. Prvním je ona „koupě času“, tedy předčasné ukončení pracovního poměru nebo jiné výdělečné činnosti až 5 let před důchodovým věkem a překlenutí tohoto období pomocí dávek ze soukromě naspořených prostředků. Druhým je pobírání těchto dávek během důchodového věku za účelem zvýšení životní úrovně.

Čtenář se díky článku dozví, zda je pro něj a jeho současné záměry doplňkové penzijní spoření tím nejvhodnějším produktem. Co vše mu doplňkové penzijní spoření nabízí, a naopak jaké má nedostatky. Článek tedy bude zaměřen na: zaprvé, uvedení na pravou míru, na kolik je doplňkové penzijní spoření skutečně spořením (a do jaké míry investicí), součástí čehož bude srovnání se zdánlivě zcela odlišným finančním produktem, který je však nejbližší alternativou – podílovým fondem. Zadruhé, jak maximalizovat zisk z doplňkového penzijního spoření a zatřetí, jaká má tento produkt úskalí.

Obecná charakteristika

Tento finanční produkt se řídí zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření a je de facto nástupcem penzijního připojištění[1]. Smlouvu o penzijním připojištění není možné uzavřít již od prosince 2012. Namísto ní nyní penzijní společnosti zájemcům o takový produkt nabízejí právě smlouvu o doplňkovém penzijním spoření.

Ten, kdo smlouvu o doplňkovém penzijním spoření uzavře, se nazývá účastníkem doplňkového penzijního spoření a soubor majetku, do kterého je investováno a ze kterého je poté účastníkovi penze vyplácena, se nazývá účastnický fond. Podíl účastníka na účastnickém fondu je vyjádřen účastníkem zakoupenými penzijními jednotkami. Podstatou této smlouvy je shromažďování a odborné obhospodařování prostředků účastníka a státních příspěvků, případně i příspěvků zaměstnavatele za účelem zajištění doplňkového příjmu ve stáří nebo invaliditě.

Doplňkové penzijní – spoření či investice?

Již v obecné charakteristice byla zřejmá určitá podobnost s finančním produktem podílový fond, kdy pro podílové fondy používáme termíny podílník, podílový fond a podílový list a pro doplňkové penzijní spoření používáme jiné termíny obdobného významu; účastník, účastnický fond a penzijní jednotka. Tedy podílník nakupuje podílové listy podílového fondu, zatímco účastník doplňkového penzijního spoření nakupuje penzijní jednotky účastnického fondu. Skutečně, tyto dva finanční produkty mají mnoho společného. Zejména pak to, že podílník i účastník jsou de facto investory do (podílového/účastnického) fondu.

Doplňkové penzijní spoření s podílovým fondem si jsou velmi blízké, neboť mají společnou především samotnou podstatu – kolektivní investování účastníků/podílníků do koše věcí (fondu) rozmanitého právního charakteru a míry likvidity s cílem výnosu. Investice za účastníky/podílníky provádějí a rizika řídí odborní obhospodařovatelé. Navíc, součástí portfolia účastnického fondu mohou být (a často bývají) podílové listy podílových fondů. Slovo investovat[2] však v souvislosti s doplňkovým penzijním spořením ze strany penzijních společností zpravidla neuslyšíte, neboť se jedná o finanční produkt, jehož cílovou skupinou jsou ti nejkonzervativnější z nás. Prodejci tohoto produktu tedy daleko spíše použijí méně přesná slova jako spořit[3], odkládat nebo přispívat a to přesto, že ani konzervativnímu účastnickému fondu se záporné výsledky občas nevyhnou. Pro penzijní společnost je nejsnazší používat termín přispívat, jednoduše proto, že tento termín neevokuje obavy ze ztráty (i když zde riziko ztráty je) a pro investice do účastnického fondu jej používá také zák. č. 427/2011 Sb. V návaznosti na toto shromažďování a hromadné investování prostředků účastníků samozřejmě dochází k obdobnému obhospodařování finančních prostředků, a jejich administraci a depozici, jak bylo rozebráno v předchozím článku série Finanční produkty: Podílový fond.[4]

Nyní se zaměříme na rozdíly. Zásadními výhodami doplňkového penzijního spoření proti podílovému fondu jsou možnost obdržet příspěvek státu a zaměstnavatele a absence jakýchkoli starostí s jeho vedením vyjma pravidelného „spoření“.

Zásadní výhody podílového fondu proti doplňkovému penzijnímu spoření jsou zaprvé možnost podílníka podílové listy kdykoli zpeněžit a vybrat tak celý výnos investice či zastavit ztrátu, a zadruhé možnost podílníka kdykoli (ne)investovat dle vlastní vůle. Naproti tomu účastník je zavázán, a tedy povinen do účastnického fondu pravidelně přispívat (ať už se fondu daří nebo ne) a vybere-li své prostředky předčasně, musí počítat s úplnou ztrátou státních příspěvků a částečnou ztrátou příspěvků zaměstnavatele a výnosu. Navíc na faktickou výplatu prostředků z účastnického fondu si účastník počká i měsíc a více. Dalšími výhodami podílového fondu proti účastnickému fondu jsou možnost vybrat si z pestré nabídky podílových fondů a možnost vytvořit si vlastní strategii při obchodování s podílovými listy – brána do světa investic.

Ambivalentní rozdíly jsou: Účastnické fondy jsou podrobeny nadstandardní regulaci[5], důsledkem čehož je lze až na výjimky označit za ultrakonzervativní. Poskytují tak účastníkům mnoho jistoty, ale málo zisku – ten dokonce velice často ani nepřekoná inflaci.[6] Naproti tomu podílový fond může nabídnout násobně vyšší zisky těm, kteří jsou ochotni trochu popustit uzdu jistoty. Pro představu – účastnický fond s označením „dynamický“ nebo „růstový“ se bude mírou rizika a předpokládaného zisku přibližně rovnat podílovému fondu, který by byl označen za „konzervativní“. Účastníci účastnických fondů však zpravidla svou investicí, resp. příspěvkem sledují příspěvky státu a zaměstnavatele, ne výnosy z účastnického fondu.

Maximalizace zisku

Jak bylo již popsáno výše, konzumenti doplňkového penzijního spoření zpravidla neinvestují pro zisk v rámci účastnického fondu, ale pro zisk příspěvků státu a zaměstnavatele. Výnosy účastnického fondu (zejm. konzervativního) často fungují pouze jako (částečná) ochrana prostředků před inflací.

Státní příspěvek se počítá: Za měsíční příspěvek účastníka 300,- Kč – příspěvek státu 90,- Kč, poté 20% z částky přesahující 300,- Kč, a to až do 999,- Kč. V případě spoření 1.000,- Kč a více činí státní příspěvek 230,- Kč[7]. Chceme-li tedy státní příspěvek využít co nejvíce v poměru k naší investici, vyplatí se spořit rovných 300,- Kč měsíčně. Tak účastník obdrží příspěvek státu ve výši 30% – jde o nejměkčí možný polštář ze strany státu proti případným nedostatečným výkonům účastnického fondu nebo zvýšené inflaci. Naproti tomu chceme-li státní příspěvek tak říkajíce „vytěžit“, budeme přispívat 1.000,- Kč. Dostaneme příspěvek maximálních 230,- Kč, což ale bude v poměru k našemu příspěvku podstatně nižších 23%.

Proč je tento rozdíl 7% zásadní?

Vezmeme-li modelový příklad, kdy příspěvek učiněný v roce 2015 chtěl penzista spotřebovat v roce 2055 a konzervativní účastnický fond doplňkového penzijního spoření během těchto 40 let zůstával průměrně o cca 0,6% pozadu za inflací – pak: Ten, kdo přispěl 300,- Kč a obdržel příspěvek 90,- Kč, si může v penzi užít reálnou hodnotu (dnešních peněz) cca 306,6 Kč, tedy získal cca 2,2%. Zatímco ten, kdo přispěl 1.000,- Kč a obdržel příspěvek 230,- Kč, si může v penzi užít reálnou hodnotu cca 966,9 Kč, tedy ztratil cca 3,3%. Shrnuto, ačkoli bychom každý měli raději 967,- Kč než 307,- Kč, ten, kdo přispěl 1.000,- Kč v tomto příkladu v horizontu 40 let, reálnou hodnotu naspořené sumy ztratil, zatímco ten, kdo přispěl 300,- Kč, reálnou hodnotu získal.

Pro úplnost je však třeba zdůraznit, že kdyby spoření proběhlo doma do kasičky, tak i při zcela ideálním stavu – průměrné roční inflaci ve výši pouhých 2%, by za 40 let z tisícikoruny zbyla reálná hodnota 445,7 Kč. Jde o ztrátu ve výši cca 54%. Při porovnání i s relativně „neúspěšným“ doplňkovým penzijním spořením dle příkladu výše a jeho ztrátou 3,3% v horizontu 40 let je (téměř jakékoli) doplňkové penzijní spoření jasnou volbou oproti kasičce, matraci či trezoru.

Mimo státní příspěvek nabízí stát ještě snížení daňového základu o částku, o niž příspěvek účastníka přesahuje 1.000,- Kč a to až do 3.000,- Kč. Daňový základ tedy lze pomocí doplňkového penzijního spoření snížit maximálně o 24.000,- Kč ročně.

Příspěvek zaměstnavatele je fakultativní částí doplňkového penzijního spoření. Zaměstnavatel zpravidla není povinen na doplňkové penzijní spoření svému zaměstnanci přispívat, ale přesto tak mnoho zaměstnavatelů činí. Motivace zaměstnavatele přispívat do doplňkového penzijního spoření je jednoduchá: Pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou, že mu zaměstnavatel „přidá“ formou příspěvku do účastnického fondu, je tento příspěvek zcela osvobozen od sociálního a zdravotního pojištění a daně z příjmu. Tedy zaměstnavatel dá 1.000,- Kč (které si také zapíše jako nákladovou položku) a zaměstnanec obdrží 1.000,- Kč do účastnického fondu. Kdyby naopak chtěl zaměstnavatel zvýšit zaměstnanci o 1.000,- Kč mzdu, musel by na sociálním a zdravotním pojištění zaplatit dalších cca 340,- Kč a zaměstnanec by musel na obou složkách pojištění a dani z příjmu zaplatit cca 311,- Kč. Tedy zaměstnavatel by musel dát 1.340,- Kč a zaměstnanec by obdržel pouze 689,- Kč. Cesta příspěvku do účastnického fondu je tedy, zvláště s blížícím se důchodovým věkem zaměstnance, často vítána na obou stranách.

K příspěvkům zaměstnavatele do účastnického fondu může zaměstnanec přijít i bez vlastního přičinění. Může se tak stát z vůle zaměstnavatele tento příspěvek zaměstnancům hromadně přiznat tzv. vnitřním předpisem[8], nebo se tak stane v rámci kolektivního vyjednávání s odborovou organizací uzavřením tzv. kolektivní smlouvy[9]. Závěrem je třeba zdůraznit, že z příspěvku zaměstnavatele se nepočítá státní příspěvek. Ten se počítá pouze od výše příspěvku účastníka.

Úskalí doplňkového penzijního spoření

Úskalím tohoto finančního produktu jsou bezesporu „kalkulačky“ doplňkového penzijního spoření. Tento lákavý nástroj potencionálnímu konzumentovi ukáže jak, pokud bude „spořit“ tisíc korun měsíčně po dobu poctivých 40 let, na očekávaných výnosech z účastnického fondu – často okolo 2% – zbohatne o čtvrt milionu a více. Tato kalkulačka však již neobjasní, že tento očekávaný výnos účastnického fondu se prakticky rovná očekávané inflaci zdravé ekonomiky. Konzumentovi se tedy dle tohoto odhadu zvýší pouze nominální hodnota příspěvků, jejich hodnota reálná pravděpodobně zůstane přibližně stejná, avšak může být i (podstatně) nižší. Účastník tak svůj majetek zpravidla rozmnoží pouze o samotné příspěvky státu, popř. zaměstnavatele, když výnos účastnického fondu osciluje okolo inflace. Pokud však účastnický fond očekávaného (plánovaného) výnosu nedosáhne nebo pokud dojde k neočekávanému vzestupu inflace, účastník pak hodnotu příspěvků může i ztratit. Shrnuto žádný „výdělek“ čtvrt milionu se nekoná, a to i kdyby vše šlo podle plánu.

Kritici doplňkového penzijního spoření k tomuto jedním dechem dodávají, že četnost a rozsah ekonomických a politických převratů během posledních dvou století nám nedává jediný důvod myslet si, že za 50, 40, příp. i 20 let budeme moci své prostředky čerpat tak, jak jsme plánovali, aniž by během tohoto období došlo k jejich znehodnocení či ztrátě. (A poukazují na výhody investic do hmotných statků, zejm. komodit a nemovitostí.)

A jak to použít?

Na toho, kdo uvažuje o uzavření smlouvy o doplňkovém penzijním spoření, tedy čekají následující úkoly. Nejdříve zjistit, jaký důchodový věk mu byl přisouzen. Poté je namístě se rozhodnout, zda má v úmyslu si tento věk doplňkovým příjmem prodloužit nebo zpříjemnit (existuje množství alternativ/cílů: např. odejít do důchodu o dva roky dříve, přilepšit si během důchodového věku o 4.000,- Kč měsíčně atp.). Podle výše uvedeného lze zjistit, kdy přesně má zájemce v úmyslu začít své prostředky čerpat a jaké má být jejich množství. Po odečtení jeho současného věku zjistí, kolik let bude do účastnického fondu přispívat. Zpravidla půjde o 5 až 50 let (60 měsíců je pro uzavření smlouvy zákonné minimum.)

Obecně, pokud se zájemce blíží spíše 50 letům než 5, bude se velmi vážně zabývat tím, do jaké míry mohou jeho prostředky v daném účastnickém fondu podlehnout inflaci a pravděpodobně jej bude zajímat co nejvyšší příspěvek státu v poměru k jeho příspěvku – tedy státní příspěvek 30% při příspěvku 300,- Kč měsíčně. Cílem bude neztratit reálnou hodnotu prostředků, které účastník investoval. Naopak pokud se počátek čerpání prostředků zdá být s ohledem na zvolený cíl blízko, bude snahou účastníka nashromáždit v krátkém čase co nejvíce finančních prostředků. Účelné tedy bude státní příspěvek vyčerpat zcela – získat všech 230,- Kč při příspěvku 1.000,- Kč na úkor (o 7%) nižší ochrany proti nedostatečnému výkonu účastnického fondu, popř. zvýšené inflaci. (Navíc, čím blíže den čerpání je, tím menší hrozbu inflace znamená.) Je-li počátek čerpání prostředků skutečně blízko, může účastník usoudit, že se mu vyplatí přispívat ještě více (až do 3.000,- Kč měsíčně) kvůli snížení daňového základu.

Závěrem, před samotným uzavřením smlouvy, je nezbytné přinejmenším zvážit diverzifikaci „spoření“ do alespoň dvou odlišných finančních produktů, a to z toho důvodu, že doplňkové penzijní spoření je jednoduše příliš rigidní a prostředky v něm, až do důchodu, mizí. V tomto článku bylo srovnáno s nejbližším příbuzným produktem – podílovým fondem. Skloubit rigiditu doplňkového penzijního spoření s flexibilitou podílového fondu se přímo nabízí, neboť tato strategie limituje nevýhody a kombinuje výhody obou produktů v příslušném odstavci vypsané. Pokud se však podílový fond zdá být nevhodným řešením diverzifikace, jako alternativu lze užít buď vkládání prostředků na spořící účet (zde jde o jediné skutečné spoření v tomto článku zmíněné, tomu také odpovídá výše zisku – úroky na spořících účtech k dnešnímu dni bez dodatečných podmínek činí 0,05% až 0,6% ročně), nebo naopak vystoupit z relativního bezpečí kolektivu a provádět investice za sebe sama.


[1] zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Tj. vzdát se současné spotřeby za účelem nejisté budoucí spotřeby. Není tedy jisté, zda budoucí příjem bude vyšší než hodnota peněz, které se člověk vzdal. (Např. záporným výkonem účastnického fondu, nečekaným vzestupem inflace, nutností prostředky předčasně vybrat…).

[3] Tj. odložit spotřebu na později za účelem vzniku úspor. Nominální hodnota úspor (na rozdíl od investice) zůstane stejná, popř. obohacená o úrok na běžném/spořícím účtu.

[4] https://www.iurium.cz/2018/05/03/financni-produkty-podilove-fondy/.

[5] § 100 a násl. zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů.

[6] KUČERA, Petr. Kolik vydělal váš penzijní fond? Žádný ze starých nepřekoná ani inflaci, je čas zvážit změnu [online]. zpravy.aktualne.cz,8. února 2018 [cit. 9. června 2018]. Dostupné na <https://zpravy.aktualne.cz/finance/vynos-penzijnich-fondu-2017-zhodnoceni-penzijni-pripojisteni/r~36f38f280c4b11e8bacfac1f6b220ee8/?redirected=1531116482>.

[7] §14 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů.

[8] § 305 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

[9] § 22 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

In this article

Join the Conversation