Souhlas s poskytnutím informací o zdravotním stavu osobám jiným než blízkým

1588 0
1588 0

Úpravu souhlasu s poskytnutím informací o zdravotním stavu při přijetí do péče v zařízení poskytujícím zdravotní služby nalezneme v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), a to v ustanovení § 31 a násl. Možnost určit osoby, kterým mohou být poskytnuty informace o zdravotním stavu pacienta, či kterým naopak nemohou být tyto informace poskytnuty, je součástí tzv. informací o zdravotním stavu. Zákon tedy pamatuje na možnost sdělovat informace i osobám, které nejsou osobami blízkými, avšak pouze v případě, kdy pacient takový souhlas udělí. Co však dělat v případě, kdy pacient není schopný souhlas po přijetí do péče udělit? Lze tuto situaci vyřešit generálním souhlasem daným v zařízení, jež poskytuje zdravotní služby?

Ustanovení § 33 odst. 1 ZZS pamatuje na případy, kdy je pacient při přijetí do péče schopný fyzicky i duševně projevit své přání a svou vůli. Při přijetí má pacient možnost určit osoby, kterým je možné ze strany zdravotnického personálu podávat informace o jeho zdravotním stavu, dále které mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace apod. Pacient má rovněž možnost vyslovit zákaz poskytování jeho informací konkrétním osobám. Tento zákaz se však nevztahuje na informace, které lze poskytnout i bez souhlasu pacienta.[1] Ustanovení § 33 odst. 3 ZZS následně upravuje případy, kdy pacient není při přijetí do péče schopný určit osoby, kterým lze informace o jeho zdravotním stavu sdělit. Pokud pacientův stav neumožňuje určit takové osoby, mají právo na sdělení informací o pacientově zdravotním stavu osoby blízké[2], avšak za předpokladu, že pacient dříve nevyslovil zákaz informace těmto osobám poskytovat.

Při přijetí do péče však pacient není vždy schopný určit osoby, jimž může zdravotnický personál, resp. osoba k tomu způsobilá, sdělit informace o zdravotním stavu pacienta. Zde však nastává právní problém, který ZZS bohužel neřeší. Tímto problémem je případ, kdy jediným pacientovým „příbuzným“ je např. neosvojený syn pacientovy zesnulé manželky. Takový člověk může být informován pouze v případě, kdy mu je tato možnost udělena ze strany pacienta při přijetí do péče. Tento člověk tak bude informován, pouze pokud zdravotní stav pacientovi při přijetí do péče dovolí, aby si osobu pro poskytování informací zvolil. Pakliže však zdravotní stav toto pacientovi neumožňuje, nedozví se jediný „příbuzný“ vůbec nic, pokud nepůjde o zákonné výjimky[3]. Dokonce nepomůže ani skutečnost, že pacient byl v nemocnici několikrát hospitalizován v době předchozí a přitom uvedl dotyčného „příbuzného“ jako kontakt, kterému mohou být informace o zdravotním stavu sdělovány. Tento v předchozí době daný souhlas nelze chápat jako souhlas generální, nýbrž jako souhlas vztahující se ke každé jednotlivé hospitalizaci či přijetí do péče.

Takový postup či chápání souhlasu jako souhlasu jednorázového je v rozporu se zákonným ustanovením zákazu poskytovat informace dle ustanovení § 33 odst. 3 ZZS, které pamatuje na dříve vyslovený zákaz poskytování informací osobě blízké. Předem daný zákaz tedy zákon upravuje a lze jej použít jako generální, avšak předem daný souhlas či generálně daný souhlas s poskytováním informací o zdravotním stavu zákon neupravuje a zdravotnická zařízení s ním tak nepracují a řídí se striktně výkladem výše uvedených ustanovení ZZS.

Tuto situaci lze částečně vyřešit možností, kterou přináší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění, a to ve svých ustanoveních § 38 a násl., tedy předběžným prohlášením. Předběžným prohlášením může člověk projevit mj. vůli, aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem. Potencionální pacient má ze zákona možnost takové předběžné prohlášení učinit formou veřejné listiny, kdy podstatné údaje[4]z této listiny jsou následně zapsány do neveřejného seznamu vedeného podle jiného zákona. Pokud tedy bude pacient přijat do péče a jeho zdravotní stav nebude umožňovat udělit souhlas s poskytováním informací určitým osobám a nebude schopen udělit souhlas s přijetím do péče, musí zařízení poskytující zdravotnické služby postupovat v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 písm. a) ZZS. Na konci tohoto procesu pak bude pacientovi ustanoven opatrovník dle učiněného předběžného prohlášení, kterým by dle výše uvedené listiny měla být určitá osoba odlišná od osoby blízké, pakliže si to pacient ve svém předběžném prohlášení přál. Opatrovník pak má více možností, jak stav pacienta zjistit.

Byť informace o zdravotním stavu patří mezi informace velmi citlivé, měli by mít jejich subjekty možnost určit, jakým způsobem má být s těmito informacemi naloženo. Zákon dává těmto subjektům docela dost možností, avšak tyto možnosti jsou ne ve všech případech legislativně zpracovány do důsledku. Zákonodárce by tak měl přijmout úpravu, v níž vyřeší možnost poskytování informací osobám, které nespadají do okruhu osob blízkých dle občanského zákoníku, neboť výše uvedený nevlastní syn bude velmi těžko na příjmu v nemocnici prokazovat, že on je vůči pacientovi osobou navzájem blízkou, neboť by újmu, kterou by pacient utrpěl, pociťoval důvodně jako újmu vlastní.[5]


[1]Ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZS“),: „Zákaz podávání informací o zdravotním stavu vyslovený pacientem se nepoužije na podávání informací, popřípadě na sdělování údajů, které mohou být sděleny bez souhlasu pacienta podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů.“

[2]Ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v aktuálním znění (dále jen „občanský zákoník“): „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“

[3]Ustanovení § 33 odst. 2 ZZS.

[4]Ustanovení § 39 odst. 3 ZZS.

[5]Ustanovení § 22 odst. 1 občanského zákoníku.

In this article

Join the Conversation