1182 0

 

Praha: Wolters Kluwer, 2017, 624 str. 

Nakladatelství Wolters Kluwer přišlo minulý rok na trh s novým, podstatně doplněným a přepracovaným vydáním monografie Insolvenční právo od Tomáše Richtera – předního tuzemského odborníka v oblasti insolvenčního práva, vyučujícího na Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze a advokáta, který se zapsal do širšího povědomí právnické veřejnosti jako velmi výrazný kandidát na děkana Právnické fakulty UK v Praze (2013). Dodejme, že první vydání monografie bylo rovněž oceněno Akademickým fórem mezinárodní organizace INSOL Europe.

Druhé vydání publikace Insolvenční právo se objevuje v knihkupectvích takřka po deseti letech od vydání prvního, které vyšlo zkraje účinnosti insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (nahrazujícího tehdejší zákon o konkurzu a vyrovnání). Nebude snad přeháněním tvrdit, že zanedlouho po své účinnosti si prošel insolvenční zákon opravdovou zkouškou v podobě mimořádně silné ekonomické krize. Dlužno také podotknout, že se insolvenčního zákona dotkla více než třicítka novelizací, z nichž za nejpodstatnější lze bezpochyby označit tzv. novelu protikrizovou (č. 217/2009 Sb.) a tzv. novelu revizní (294/2013 Sb.). Druhé vydání pochopitelně nejenže všechny tyto změny reflektuje, ale navíc shrnuje praktické zkušenosti s insolvenčním zákonem za devět let své účinnost, včetně podrobné analýzy soudní judikatury, kterou autor podrobuje místy až zdrcující (ale velmi precizně vyargumentované) kritice. Ve vztahu k judikatuře se sluší hned v úvodu vyzdvihnout, že ji autor kromě samotných spisových značek cituje neobvykle (po angloamerickém vzoru) i pod jmény účastníků řízení, což v mnoha případech podstatně zlepšuje orientaci v textu.

V porovnání s drtivou většinou ostatních tuzemských právnických monografií čtenáře ihned zaujmou první dvě kapitoly. Konkrétně první, více než třicetistránková kapitola nazvaná „Metodologie výkladu“, která se dotýká role ekonomie v právu, transakčních nákladů, nákladů zmocnění nebo kupříkladu problémům kolektivního jednání a rozhodování (které kvůli pluralitě věřitelů plynou pro insolvenční právo z definice)[1], je v českém právním prostoru skutečně velmi vzácná. Kapitola druhá nazvaná „Korporace, její kapitálová struktura a správa“ se po pár stránkách už přeci jen přesouvá blíže k objektivnímu právu – konkrétně například k otázce pořadí zajištěných věřitelů, např. s upozorněním na podle Richtera nedůvodnou superprioritu zadržovacího práva, problematiku konkurence zástavních práv atd. Ekonomický přístup k právu, resp. přístup ekonomické analýzy práva (pohledem rakouské ekonomické školy tzv. přístup law and economics) je nutné v celém textu velmi přivítat, byť s některými dílčími názory ne zcela souhlasím. Význam ekonomické analýzy práva koneckonců podtrhává i autorem v úvodní kapitole zmíněný citát emeritního soudce Nejvyššího soudu USA Louise D. Brandeise, podle něhož „právník, který není obeznámen s ekonomií… je na nejlepší cestě stát se veřejným škůdcem.“[2]

Ve třetí kapitole se autor věnuje samotnému účelu insolvenčního práva, které správně chápe jako jeden z nástrojů pro relokaci výrobních aktivit a odchod neúspěšných subjektů z trhu.[3] Koneckonců  motto recenzované monografie zní: „Kapitalismus bez insolvenčního řízení je jako křesťanství bez pekla.“(F. Borman) V kapitole třetí neschází ani pojednání o subjektech insolvenčního řízení, přičemž za obzvláště propracovanou považuji subkapitolu o podjatosti insolvenčního správce. Oproti prvnímu vydání pak byla kapitola doplněna rovněž o pojednání o specifických zásadách insolvenčního řízení.

Kapitola čtvrtá se zabývá již samotným zahájením insolvenčního řízení, přičemž hlavní pozornost je zde věnována testu likvidity(platební neschopnosti) a rozvahovému testu(test předlužení). Autor podrobuje ostré kritice rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Hope Valley (R 45/2014), v důsledku něhož nyní v tuzemském insolvenčním právu čistý test likvidity nemáme, jelikož podle judikatury NS ČR se má i v rámci „testu likvidy“ posuzovat výše splatných dluhů ve vztahu k hodnotě celého majetku dlužníka, nikoliv pouze ve vztahu k likvidním aktivům (jak by vyplývalo již ze samotné podstaty testu likvidity). Autor v tomto pléduje za aktivní legislativní přístup, pokud samotný senát 29 NS svou judikaturu nezreviduje.[4]

V následujících kapitolách se publikace dotýká mj. problematiky přezkoumání přihlášených pohledávek, otázek spojených s odporovatelností a pochopitelně jednotlivým způsobům řešení úpadku. Nutno však podotknout, že se publikace nevěnuje otázkám spojeným s oddlužením, což autor odůvodňuje tím, že s praxí českého oddlužovacího řízení nemá dostatek zkušeností. Monografie se zabývá insolvenčním právem primárně ve vztahu k úpadku podnikatelských dlužníků nelicencovaných k finančním činnostem. Problematika přeshraniční insolvence je zmíněna opravdu jen velmi okrajově, jelikož má být předmětem samostatné publikace.

Monografie je po mém soudu psána čtivým jazykem (byť jsem se dlužno podotknout již setkal ze strany některých lidí s názorem zcela opačným), i když některým pasážím by z mého pohledu prospěla lehce odlišná struktura. Autor při psaní publikace čerpal z velmi širokého spektra literatury (přičemž ta zahraniční silně převažuje). Publikace obsahuje úctyhodných 1402 poznámek pod čarou, podrobný věcný rejstřík, glosář vybraných používaných anglických pojmů nebo ve formě praktické tabulky zpracovaný přehled citovaných ustanovení insolvenčního zákona.

Domnívám se, že monografie bude přínosná nejen pro ty, kteří se insolvenčním právem systematicky a dlouhodobě zabývají, ale své využití najde jistě i u studentů právnických fakult. Byť publikace vyšla u nakladatelství Wolters Kluwer v ediční řadě právní monografie, lze dát samotnému autorovi zapravdu, že se z určitého úhlu pohledu jedná spíše o podrobnou, aktuální „monografizující učebnici“ insolvenčního práva. Recenzovaná publikace je z mého úhlu pohledu na tuzemské poměry mimořádně kvalitním dílem, které pomůže čtenáři mnohdy nesnadný svět insolvenčního práva skutečně pochopit.


[1]Recenzovaná publikace, s. 20.

[2]Tamtéž, s. 1.

[3]Tamtéž, s. 93.

[4]Tamtéž, s. 241.

In this article

Join the Conversation