705 0

Podílový fond je v současnosti jedním z nejpopulárnějších finančních produktů, který bývá využíván při střednědobém až dlouhodobém spoření. Pestrá nabídka podílových fondů lišících se rizikovostí ale i jinými aspekty umožní jejich konzumentovi neboli podílníkovi rozhodnout se, jaký typ a jakou míru rizika je ochoten podstoupit. Konzervativní podílové fondy s velmi nízkým rizikem umožňují překonat inflaci, zatímco účelem agresivních podílových fondů s rizikem vyšším je prostředky zhodnotit. Skutečně vysoké riziko, ale i případný zisk, pak představují fondy hedgeové, fondy rizikového kapitálu a podobné, těm se však tento článek věnovat nebude.

Podstatou podílového fondu je (nejčastěji pravidelné) investování do „koše“ věcí rozmanitého právního charakteru a míry likvidity. Podílový fond tak může být složen z cenných papírů, komodit, deviz, hotovosti, nemovitostí, popř. umění a dalších alternativ. Osoba investující do podílového fondu nakupuje takzvané podílové listy a nazývá se podílníkem podílového fondu. Nákup podílových listů s sebou nese (oproti nezávislé, jednotlivé investici za sebe sama) tři zásadní výhody. Zaprvé se za podílovým listem skrývá portfolio aktiv diverzifikované skupinou finančních expertů, zadruhé tento „koš“ investic za podílníka podílového fondu spravují profesionální osoby prověřené Českou národní bankou (dále jen „ČNB“) a zatřetí podílníkovi odpadá nutnost každodenního sledování a reagování na vývoj trhů a výkon svých jednotlivých investic. (Tzn. podílník se každý den nestará, jestli je dnes čas nakoupit nebo prodat.) S těmito službami je samozřejmě spojen poplatek ať už započítaný v nákupní ceně podílového listu nebo vyjádřený samostatně. Díky poptávce po těchto službách se nakumuluje množství podílníků a jejich kapitálu, čímž vznikají další výhody jako vysoká likvidita (snadná zpeněžitelnost) podílového listu, a to přesto, že podílový fond často obsahuje i aktiva s likviditou velmi nízkou nebo možnost podílníka mít drobný podíl na aktivech vysoké hodnoty, do kterých by sám za sebe investovat vůbec nemohl. Tedy shrnuto, přidaná hodnota investice do podílového fondu oproti investici samostatné je odvozena od jeho profesionální správy a touto správou se bude článek blíže zabývat.

Článek o správě podílového fondu vychází ze zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech.[1]

Obhospodařovatel podílového fondu

První a vůbec nejdůležitější osobou, které je správa podílového fondu svěřena, je jeho obhospodařovatel. Obhospodařovatel spravuje majetek fondu, investuje prostředky na účet fondu a řídí rizika s tím spojená. Právě obhospodařovatel je tím, kdo za výkon a správu majetku podílového fondu nese největší díl odpovědnosti. Z této odpovědnosti se nemůže ani částečně vyvázat, neboť podílový fond může mít pouze jednoho obhospodařovatele. Pokud má podílový fond podfondy, musí být obhospodařovatel podílového fondu zároveň obhospodařovatelem všech těchto podfondů. Svými jednotlivými povinnostmi může za přísných podmínek někoho pověřit, přesto i z chyb takto pověřené osoby by plynuly důsledky přímo pro něj. Odpovědnost obhospodařovatele je zde patrně míněna pouze symbolicky a napomůže při hledání příčiny (ne)úspěchu podílového fondu. Samozřejmě nejde o odpovědnost v právním smyslu slova, tedy nevznikají zde sankční následky při záporném výkonu podílového fondu a obhospodařovatel není povinen nahrazovat případné ztráty podílníkům. Riziko řízené obhospodařovatelem leží na podílnících.

V této části se z výše uvedeného textu jeví, že podílník nese veškeré riziko, zatímco správa fondu na poplatcích podílníka vydělá vždy. Tedy že jedinou péčí obhospodařovatele je mít takový fond, do kterého je ochotno investovat co nejvíce podílníků co největší množství finančních prostředků. V následující části proto bude rozebrána právní úprava, která má za cíl tuto zjevnou nerovnost napravit, a to především zavedením určitých jistot podílníka, zvýšením stability podílového fondu, uložením povinností správě, zabráněním střetu zájmů a vytvořením dodatečné motivace správy k řádnému a efektivnímu výkonu svých povinností.

V prvé řadě obhospodařovatelem podílového fondu může být pouze investiční společnost. Investiční společností se může stát pouze akciová společnost se sídlem a skutečným sídlem v České republice. O takzvané žádosti o povolení k činnosti investiční společnosti rozhoduje ČNB. Ta zkoumá zejména to, zda je žádající společnost důvěryhodná (dle interních instrukcí ČNB), zda má věcné, organizační a personální předpoklady, což v praxi znamená prověření odbornosti zaměstnanců, důvěryhodnosti a odbornosti klíčových osob, organizační struktury a majetkových dispozic žádající společnosti. Pokud je žádající společnost společností zahraniční, ČNB dále zkoumá, zda má obdobné povolení a povolení vykonávat tuto činnost v zahraničí ve svém domovském státě. Je-li povolení uděleno, zůstávají orgány České republiky a domovského státu společnosti v kontaktu pro další dohled nad aktivitami investiční společnosti. Ostatní podmínky pro vydání povolení k činnosti zahraniční společnosti se týkají zahraničního státu, ve kterém má žádající společnost své sídlo nebo skutečné sídlo. Ve stručnosti tento stát musí být ochoten spolupracovat s orgány České republiky a nesmí o něm být známo, že je lákavým státem pro skrytí finanční kriminality.

Za druhé je obhospodařovatel, nyní již investiční společnost, povinen obhospodařovat podílový fond s odbornou péčí, řádně a obezřetně. Tato poměrně vágní charakteristika způsobu obhospodařování podílového fondu je konkretizována pomocí řídícího a kontrolního systému (dále jen „systém“), který každý obhospodařovatel povinně zavede, udržuje a uplatňuje. Systém musí obsahovat popis strategie a způsobu řízení investic a rizik, který obhospodařovatel pro podílový fond zvolil, detailní popis organizace jeho orgánů, výborů, jejich pravomocí a kompetencí a vymezení funkcí uvnitř obhospodařovatele, které jsou neslučitelné. Nepostradatelnou součástí systému jsou systém řízení rizika systému vnitřní kontroly. Systém řízení rizik se zabývá tím, jak obhospodařovatel rizika odhaluje, jak je vyhodnocuje, měří, sleduje a omezuje. Těmito riziky se myslí jak rizika vyskytující se na trhu, tak rozmanitá právní, ekonomická, organizační a podobná rizika, kterým může být vystaven přímo obhospodařovatel nebo jeho podílový fond. Systémem vnitřní kontroly je kontrola fyzických osob vykonávajících pracovní činnost pro obhospodařovatele, průběžná kontrola dodržování všech právních povinností obhospodařovatele, pravidelný vnitřní audit a případná náprava zjištěných nedostatků. Dále je v systému řešeno množství organizační problematiky. Z těch pro podílníka nejzajímavějších to jsou zjišťování a zamezování případným střetům zájmů, evidence všech obchodů provedených na účet podílového fondu, precizní systém odměňování osob, jejichž funkce má významný vliv na rizika, kterým je vystaven podílový fond (a tedy podílníci), a jednoznačná pravidla pro využití pákového efektu.

Za třetí se obhospodařovatel při jakémkoli jednání na trhu musí řídit zákonnými pravidly jednání, jako jsou nutnost jednat vždy v zájmu podílníků čestně, spravedlivě a kvalifikovaně, nutnost ochrany vnitřních informací, nutnost provádět obchody za nejlepších podmínek, nutnost zabránit neopodstatněným nákladům pro podílníky, nemožnost nabízet výhody, které nelze spolehlivě zaručit, nemožnost provést nadbytečný obchod, který by byl pro něj osobně výhodný, i kdyby byl ve vztahu k podílníkům zcela neškodný a mnohé další.[2] Podpůrně se na obhospodařovatele také vztahují předpisy platné pro obchodníka s cennými papíry dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Tyto předpisy jsou však zpravidla mírnější a uplatňují se v případě poskytování služeb třetím osobám (např. poradenství) a jen pokud v dané záležitosti neexistuje předpis zvláštní.

Administrátor podílového fondu

Vedle obhospodařovatele, můžeme říci „decision makera“, vždy působí další neméně důležitá osoba – administrátor podílového fondu. Administrátor je pověřen zajištěním hladkého chodu podílového fondu ovládaného obhospodařovatelem. Jeho činnost spočívá ve zcela zásadních úkolech, jako jsou vedení účetnictví, výpočet aktuální hodnoty podílového listu, vyplácení výnosů a vyřizování reklamací investorů[3], ale také v mravenčí práci, jako například vedení seznamu vlastníků podílových listů a poskytování vyžádaných dokumentů ČNB ke kontrole.[4]

Obdobně jako u obhospodařovatele, fond může mít pouze jednoho administrátora a administrátor tohoto fondu je zároveň i administrátorem všech jeho podfondů, administrátor musí být investiční společností, potřebuje povolení ČNB a také je nad ním vykonáván dohled. Také má povinnost vykonávat svou činnost s odbornou péčí, řádně a obezřetně. Tedy vztahují se na něj velmi podobné nároky jako na obhospodařovatele, včetně řídícího a kontrolního systému a zákonných pravidel jednání.

Administrátor může pověřit výkonem jednotlivé své činnosti/povinnosti jiný subjekt. (Zde půjde zejména o zmíněnou „mravenčí“ práci.) Pověření musí být: oznámeno ČNB, odsouhlaseno obhospodařovatelem, okamžitě zrušitelné, výslovně povoleno statutem podílového fondu. Nesmí bránit výše specifikovaným povinnostem a dohledu ČNB.

Depozitář podílového fondu

Posledním členem „triumvirátu“ správy podílového fondu je jeho depozitář. Jeho úkolem je opatrovat majetek podílového fondu, zřídit a vést peněžní účty včetně evidence a evidovat a kontrolovat stav ostatního majetku, který není předmětem obchodní činnosti. Obhospodařovatel nakládá s peněžními prostředky podílového fondu jen prostřednictvím depozitáře. Depozitář má dva základní úkoly: musí uchovávat jemu svěřený majetek a v průběhu transakcí kontrolovat legalitu všech operací, které s majetkem provádějí obhospodařovatel a administrátor. Jeho funkce není slučitelná s funkcí obhospodařovatele fondu.

Nároky kladené na depozitáře podílového fondu jsou znatelně mírnější. Není například nutné, aby byl depozitář investiční společností, nebo aby měl zaveden svůj řídící a kontrolní systém. Je u něj však kladen zvláštní důraz na zabránění možnému střetu zájmů.

Možnost pověření jednotlivé činnosti nebo povinnosti je u depozitáře upravena volněji, než u administrátora. Pověření musí umožňovat depozitářská smlouva, pověřenec musí být věcně, organizačně a personálně způsobilý a (samozřejmě) musí majetek fondu deponovat zcela odděleně od majetku svého. Tento pověřenec se musí podrobovat speciálnímu auditu a dalším opatřením.

Závěr

Kvalita a výkon podílového fondu a výhodnost investice do něj oproti podílovým fondům konkurenčním se nejvíce odvíjí od kvality jeho správy a její strategie. Tento článek poskytl základní informace o správě podílového fondu a její činnosti obecně. Pro bližší informace o správě a strategii podílového fondu konkrétního, nad kterým možná přemýšlíte, je třeba nahlédnout do dokumentů, typicky dostupných na internetové stránce podílového fondu pod názvy jako základní fakta, klíčové informace pro investory a podobně. Zvláštní pozornost je pak vhodné věnovat výročním zprávám a samotné správě podílového fondu jako investiční společnosti. Spravuje i jiné fondy? Jaký je/byl jejich vývoj v průběhu času? Proč?

Posledním poselstvím tohoto článku by mělo být, že náhrada finančních prostředků případně ztracených v souvislosti s nákupem, držením a prodejem podílových listů je možná zpravidla pouze tehdy, pokud správa podílového fondu porušila své zákonem či smlouvou stanovené povinnosti. Pokud podílník podílového fondu o své prostředky přišel z důvodu neúspěšné investiční strategie jím zvoleného obhospodařovatele, z důvodu nevhodné doby uskutečněného nákupu/prodeje podílových listů a podobně, neexistuje (až na zcela ojedinělé výjimky) žádný nárok na reklamaci, kterou by mohl v této situaci uplatnit. Neúspěšná investiční strategie obhospodařovatele ani nenadálý výkyv trhu nezakládá právo podílníka na jakékoli náhrady ztracených finančních prostředků.


[1]Viz zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

[2]Blíže viz § 22 zákona o investičních společnostech a investičních fondech.

[3]Reklamaci a případnou náhradu z ní lze uplatnit při nedodržení smluvních nebo zákonných podmínek správou fondu. Například nebyla dodržena smluvená lhůta pro zpracování požadavku podílníka na prodej podílového listu a podílníkovi tak vznikla škoda.

[4]Výčet všech povinností administrátora viz § 38 zákona o investičních společnostech a investičních fondech.

In this article

Join the Conversation