455 0

V rámci Evropské unie (dále jen „EU“) existuje mnoho právních institutů do jisté míry umožňujících usnadnění přeshraničního řešení sporů. Jedním z nich je evropský platební rozkaz, který představuje zkrácenou formu řízení o peněžité nároky v občanských a obchodních věcech na evropské úrovni, a zaveden byl nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 (dále jen „nařízení“)[1]. Jedná se v podstatě o ekvivalent platebního rozkazu, popř. elektronického platebního rozkazu, jak jsou upraveny zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem[2].

Příznačným aspektem pro použití většiny evropských institutů je přeshraniční rozměr předmětného právního vztahu. Stejně je tomu tak i u evropského platebního rozkazu, který lze uplatnit toliko tehdy, když strany sporu mají své obvyklé bydliště v odlišných členských státech EU. Řízení je upraveno jako formulářové, a probíhá tedy pomocí standardizovaných formulářů, které tvoří přílohu nařízení.

Návrh na vydání evropského platebního rozkazu

Návrh na vydání evropského platebního rozkazu je nutno podat na standardizovaném formuláři, který tvoří přílohu č. 1 nařízení,[3] a to k soudu příslušnému pro řízení podle nařízení Brusel I bis.[4] Podle něho jsou zásadně příslušné soudy státu bydliště žalovaného (tedy státu, kde má žalovaný sídlo, potažmo obvyklý pobyt). Formulář je nutno vyplnit v jazyce státu soudu, kterému je návrh určen, a obsahuje především označení žalobce a žalovaného, specifikaci žalovaného nároku, odůvodnění příslušnosti soudu, odůvodnění přeshraniční povahy případu a označení důkazů, ze kterých žalovaný nárok vyplývá.

Žalobce může také v návrhu uvést, že v případě podání odporu žalovaným nechce, aby bylo pokračováno dále v řízení standardním způsobem.

Rozhodnutí o evropském platebním rozkazu

Soud se návrhem věcně zabývá pouze tolik (tak, jak je to běžné u zkrácených forem řízení), aby zjistil, zdali z tvrzených skutečností a označených důkazů nárok může vyplývat, respektive zda se jeví jako opodstatněný. Dále soud zkoumá svou příslušnost, a zda je dán přeshraniční rozměr žalované věci. Dojde-li soud k závěru, že jsou splněny všechny podmínky pro vydání evropského platebního rozkazu, vydá jej a zašle žalovanému.

V opačném případě, kdy podmínky pro vydání platebního rozkazu splněny nejsou, např. že nárok je zjevně neopodstatněný, soud takový návrh odmítne. Chybí-li např. pouze správné označení některé ze stran, vyzve soud žalobce k doplnění, příp. k opravě návrhu.

Odpor a vykonatelnost

Jediným prostředkem obrany žalovaného proti vydanému platebnímu rozkazu je odpor[5]. Ten musí žalovaný podat na stanoveném formuláři, přičemž jej musí odeslat nejpozději do 30 dnů od doručení platebního rozkazu.

Podá-li žalovaný odpor včas, platební rozkaz se nestane účinným a v řízení se pokračuje podle právních předpisů práva státu, jehož soud platební rozkaz vydal (neuvede-li žalobce v návrhu, že si pokračování v řízení nepřeje).

Nepodá-li však žalovaný odpor, pak soud prohlásí evropský platební rozkaz za vykonatelný a zašle ho žalobci společně s tímto prohlášením.

Výkon evropského platebního rozkazu 

Evropský platební rozkaz, který soud prohlásí za vykonatelný, může žalobce bez dalšího použít jako exekuční titul v kterémkoli členském státě EU. Jediným možným na něj kladeným požadavkem může být úředně ověřený překlad platebního rozkazu do úředního jazyka státu, kde má být vykonán. 

Závěrem

Institut evropského platebního rozkazu může představovat rychlejší alternativu vymáhání pohledávek proti zahraničním osobám. Zejména může být výhodný pro spotřebitele, kteří ve sporu se zahraničním podnikatelem mají zpravidla možnost návrh podat u soudu svého domovského státu a využít tak rozkazního zkráceného řízení, protože standardní platební rozkaz vydávaný dle vnitrostátního práva není možno doručit do zahraničí, a museli by podat běžnou žalobu.

Konečně je nutno zmínit, že návrh na vydání evropského platebního rozkazu podléhá poplatkové povinnosti v souladu vnitrostátními předpisy státu, jehož soud má platební rozkaz vydat.


[1] Znění nařízení na EURLex: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32006R1896&from=CS.

[2] Srov. §§ 172, 174a, § 174b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Odkaz na formulář v příslušném jazyce zde: https://e-justice.europa.eu/dynform_intro_form_action.do?idTaxonomy=156&formSelectiondynform_epo_a_2_action.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32012R1215&from=CS.

[5] Podle čl. 20 nařízení může žalovaný požádat soud o přezkum platebního rozkazu v tam vymezených případech.

In this article

Join the Conversation