4081 1

Při sjednávání smlouvy je velmi důležitý správný a úplný popis toho, co si smluvní strany mezi sebou ujednávají. Tím spíše v případě nemovitostí je třeba věnovat terminologii zvýšenou pozornost, neboť tyto smlouvy podléhají přísně formalistické kontrole ze strany katastrálních úřadů. V tomto článku bude stručně vymezen pojem parcela a její druhy, tedy parcela pozemková a stavební.

Pozemky evidované v katastru nemovitostí

Pozemky se určují parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém se nacházejí. Pokud jsou pozemky v určitém katastrálním území vedeny ve dvou číselných řadách, jsou v takovém případě též určeny údajem, zda se jedná o pozemkovou nebo stavební parcelu. Jsou-li pozemky vedeny v jedné číselné řadě, k problému by standardně dojít nemělo, jednoduše se určí, že se jedná např. o pozemek parcelní číslo (p. č.) 100 v katastrálním území XY. Jiná však je situace, kdy jsou pozemky vedeny ve dvou číselných řadách. V takovém případě je nutné stanovit, zdali se jedná o parcelu pozemkovou či stavební, tedy např. pozemková parcela číslo (pozemek p. č.) 100 v katastrálním území XY nebo stavební parcela číslo (pozemek st. p. č.) 100 v katastrálním území XY. Stavební parcelou je pozemek evidovaný jako zastavěná plocha nebo nádvoří. Parcela může být v katastrální mapě prostřednictvím vnitřní kresby[1] rozdělena na různě velké části. Pozemkovou parcelou je pozemek, který není stavební parcelou.[2]

Parcelní číslo

Parcelní čísla jsou přidělována v číselných řadách v rámci konkrétního katastrálního území a používají se v katastru nemovitostí či na katastrálních mapách. Parcelním číslem lze rozumět identifikační číslo pozemku, pod kterým je pozemek[3] evidován v katastru nemovitostí. Parcelní číslo se může skládat z tzv. kmenového čísla parcely, které je uváděno před lomítkem, a z poddělení, které se uvádí za lomítkem. Parcela musí mít kmenové číslo vždy, nemusí však mít poddělení. V České republice jsou parcelní čísla přidělována v číselných řadách podle katastrálního území a lze (mnohdy je nutné) rozlišovat dvě číselné řady, tj. stavební a pozemkové parcely. Účelem parcelního čísla je přesně a nezaměnitelně identifikovat pozemek.

Parcelní číslo je určováno v rámci vedení katastru nemovitostí při vzniku parcely a může být později změněno. Zpravidla se mění zejména při převodu parcely z jednoho katastrálního území do jiného (například při změně hranic katastrálních území, při slučování nebo dělení katastrálních území atd.).[4] Číslování parcel v České republice vychází ze zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí.

Struktura parcelního čísla

Základem parcelního čísla je kmenové číslo. V případech, kdy původní parcela byla rozdělena na více parcel a ty nebyly zcela přečíslovány, jsou nové parcely označeny původním kmenovým číslem, za nímž je za lomítkem uvedeno poddělení, tedy pořadové číslo nové parcely v rámci původní parcely. Některé parcely se dočasně dělí na díly, zejm. jde o zemědělské a lesní parcely.[5] Obvykle se parcelní číslo uvádí pouze s platnými číslicemi jednotlivých částí, např. 100/1. V katastru nemovitostí se uvádí desetimístným kódem.[6]

Závěr

Častou chybou je označení pozemku jako stavebního pouze s ohledem na skutečnost, že je na něm něco vystavěno. Jak bylo nastíněno v úvodu, je žádoucí věnovat správnému popisu pozemku zvýšenou pozornost, neboť pouhé opomenutí nebo naopak nesprávný popis může vést k zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.


[1] Vnitřní kresba parcel představuje v katastrální mapě čáru, jež uvnitř parcely ohraničuje různé dílčí útvary, které jsou součástí této parcely, např. chodník. Standardně se pro vnitřní kresbu používá odlišná čára než pro hranice parcel, případně se na tuto čáru umisťuje tzv. slučka – mapová značka ve tvaru písmene „S“ zdůrazňující, že útvary po obou stranách této čáry spolu tvoří jednu parcelu.

[2] Výkladové ustanovení § 2 písm. b), c) a d) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[3] Parcelní číslo se používá i při popisu (nepřímé identifikaci) budov, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí nebo nemají přiděleno domovní číslo.

[4] Zejména v 50. až 60. letech 20. století v rámci kolektivizace či znárodňování byly odňaty původním vlastníkům a sloučeny do větších celků. Jejich hranice nejsou v terénu vyznačeny, ale z právního hlediska v důsledku restitucí jsou dnes samostatnými parcelami. Tyto parcely byly při přechodu z dřívější Evidence nemovitostí na dnešní katastr nemovitostí zaevidovány v tzv. zjednodušené evidenci pozemkového katastru.

[5] V ostatních katastrálních územích existuje jednotná číselná řada pro oba druhy parcel. V některých datových formátech se stavební parcely v samostatné číselné řadě rozlišují znaménkem minus, tedy jako záporná čísla.

[6] První číslice označuje druh číslování (číselnou řadu, parcelní skupinu) – tedy 1 pro stavební parcelu v samostatné číselné řadě a 2 pro pozemkovou parcelu nebo pro parcelu ve společném číslování. Dále následuje kmenové číslo v pěticiferné podobě, poddělení v trojciferné podobě a poslední číslicí díl parcely nebo atribut parcely, tedy např. 1001000010.

In this article

Join the Conversation