897 0

Úvodem

Je již běžnou součástí obchodního styku, že máme obchodní partnery ze zahraničí, a to zejména z Evropské unie (dále jen „EU“). Ne vždy ale probíhají obchodní vztahy podle našich představ a mnohdy to dospěje až do fáze soudního sporu, který vyvrcholí vydáním rozhodnutí. Samotné rozhodnutí k uspokojení našich práv ovšem nestačí, je třeba jej zpravidla vykonat. Ve většině případů se bude uznání a výkon cizích rozhodnutí řídit nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“).[1] Tento článek je pouze stručným úvodem do problematiky výkonu rozhodnutí, jejímž nejzajímavějším aspektům budou věnovány články samostatné. Dále se zde pro zjednodušení věnuji pouze peněžitým pohledávkám, které jsou v běžném obchodním styku nejčastější.

Dlužník v jiném státě

Výchozí situací je, že dlužník (dále jen „povinný“) má bydliště, resp. sídlo v některém jiném členském státě EU, přičemž my máme v rukách vykonatelné rozhodnutí českého soudu. Pokud nemá dlužník na území České republiky ani žádný majetek, a není zde tak z čeho pohledávku uspokojit, nezbývá než vykonat rozhodnutí ve státě, kde povinný má bydliště či majetek, popř. plátce mzdy.

O případ, kdy bude vydáno české rozhodnutí, ale vykonávat jej budeme v cizině, půjde kupř. ve sporu ze spotřebitelské smlouvy, kdy spotřebitelem je osoba s bydlištěm v České republice a povinným je podnikatel se sídlem v jiném členském státě EU. Nebo ve sporu o náhradu škody, kdy místo vzniku škody se nachází v České republice, ale škůdce má bydliště v jiném členském státě EU. K rozhodnutí v takových věcech je pak sice mezinárodně příslušný český soud, ovšem povinný se nachází v jiném členském státě EU.

Uznání a výkon rozhodnutí

Výsledkem soudního sporu je rozhodnutí, kterým je dlužníkovi, tedy povinnému, uložena mj. povinnost zaplatit určitou částku. Vykonatelnost rozhodnutí, tedy jeho způsobilost být předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce), se posuzuje podle předpisů státu, ve kterém bylo vydáno. Jde-li o rozhodnutí české, pak se postupuje podle českého práva, které stanoví, že vykonatelné je takové rozhodnutí, u nějž uplynula lhůta k plnění (podmínkou je zásadně právní moc takového rozhodnutí).[2] Podle nařízení Brusel I bis je vykonatelné rozhodnutí vydané v některém členském státě EU automaticky uznáváno v jiném členském státě EU a je v něm vykonatelné bez nutnosti vydání prohlášení o vykonatelnosti. Rozhodnutí tak bude soudem země jeho vydání na žádost oprávněného opatřeno pouze osvědčením o vykonatelnosti. Toto osvědčení tvoří formulář, který vyplní soud a obsahuje stručný výtah rozhodnutí – především označení stran a výši pohledávky a jejího příslušenství, popř. náklady řízení.

Výkon rozhodnutí opatřeného osvědčením se provádí podle předpisů státu výkonu za stejných podmínek jako u rozhodnutí tuzemského. Je v prvé řadě třeba podat ve státě výkonu rozhodnutí návrh na výkon předmětného rozhodnutí, k němuž se přiloží vykonatelné rozhodnutí opatřené osvědčením. Návrh se podává k příslušnému orgánu, který stanoví právní předpisy státu, kde má být rozhodnutí vykonáno. Dále je nutné platit poplatky a nést náklady, které předpisy státu výkonu stanoví. Některé právní řády mohou být odlišné v nejrůznějších směrech, jako např. úprava způsobu doručování v exekučním řízení, jako je tomu např. na sousedním Slovensku. Jedinou další formalitu může představovat ověřený překlad osvědčení, o který vás však musí příslušný orgán výkonu požádat, je-li jej dle jeho názoru třeba. Překlad samotného rozhodnutí může orgán vykonávajícího státu požadovat jen tehdy, nemůže-li bez toho dále vést řízení.[3]

Exkurz – Slovensko

Na Slovensku byla provedena v rámci rozsáhlejších reforem elektronizace exekučního řízení. Návrhy na zahájení exekuce je možné podávat pouze prostřednictvím elektronického formuláře do elektronické schránky[4] výlučně příslušného exekučního soudu, Okresního soudu v Banské Bystrici. Protože takovou schránku jako zahraniční osoba nemáte, je nutno postupovat jinak. Ustanovení § 48 odst. 8 zákona č. 233/1995 Z. z., exekučný poriadok,[5] stanoví, že v případě absence elektronické schránky, nebo zástupce, který by ji měl, se oprávněný návrh podává prostřednictvím kteréhokoli exekutora. Tento exekutor se pak stává vaším zástupcem pro doručování v předmětném exekučním řízení a zajistí konverzi a autorizaci všech vámi předložených dokumentů. Tomuto exekutorovi za tyto služby náleží odměna a náhrada nákladů s tím spojených (jak jsou stanoveny vyhláškou č. 68/2017 Z. z.[6]). Dále pak exekuce probíhá dle výše uvedeného zákona č. 233/1995 Z. z. Velkou výhodou na Slovensku je, že čeština je uznávána jako jazyk v zásadě srozumitelný, a není tak zpravidla nutný ověřený překlad písemností vydaných českými orgány a je možno komunikovat v českém jazyce.[7]

Evropský příkaz k obstavení účtů

Nakonec zmíním ještě poměrně nový zajišťovací nástroj, kterým je evropský příkaz k obstavení účtů (dále jen „EPO“), jenž může sloužit předběžnému zajištění pohledávky věřitele až do jejího uspokojení. EPO byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 655/2014 ze dne 15. května 2014 (dále jen „Nařízení EPO“).[8] Tento nástroj lze využít v případě, kdy dlužníkův účet je veden ve státě odlišném od státu věřitelova bydliště, resp. sídla, anebo je-li veden v jiném státě než v tom, ve kterém byl podán návrh na vydání EPO. EPO lze vydat za určitých podmínek i před zahájením řízení, ve kterém má být dosaženo vykonatelného rozhodnutí, v průběhu tohoto řízení anebo po jeho skončení. EPO je oprávněn vydat soud, který je příslušný rozhodovat ve věci samé, to znamená v případě příslušnosti českého soudu, soud český. EPO je ve státě výkonu automaticky uznán a vykonán podle jeho platných předpisů. Oprávněný by měl znát banku povinného, popř. i číslo jeho účtu. Nicméně pokud oprávněný nezná banku ani účet dlužníka, pak je oprávněn požádat soud na základě čl. 14 Nařízení EPO, aby takové informace prostřednictvím příslušného orgánu země výkonu zjistil sám. Jednou z největších výhod EPO je jeho doručení dlužníkovi až poté, co jsou mu účty obstaveny. Jedná se tedy o efektivní způsob předběžného zajištění pohledávky, o kterém se dlužník dozví až ve chvíli, kdy jsou prostředky na účtu zablokovány. 

Závěr

Tento článek je pouze velmi stručným úvodem do problematiky výkonu rozhodnutí v rámci EU. V dalších článcích se pokusím probrat jednotlivé podmínky pro uznání a výkon cizích rozhodnutí podrobněji a rozebrat výhody a nevýhody evropského příkazu k obstavení účtů.


[1] Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX%3A32012R1215.

[2] Srov. §§ 161, 171 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Srov. čl. 37, 42 a 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

[4] Zřízené dle zákona č. 305/2013 Z. z., o e-Governmente.

[5] Dostupné na: http://www.zakonypreludi.sk/zz/1995-233.

[6] Dostupné na: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2017-68.

[7] Srov. § 3 odst. 4 zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 270/1995 Z. z., o štátnom jazyku Slovenskej republiky. Dostupné na: http://www.zakonypreludi.sk/zz/1995-270.

[8] Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32014R0655.

In this article

Join the Conversation