7354 14

V úterý 13. 6. 2017 vstoupila v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2017/853, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní. Text této směrnice prošel před hlasováním v Radě EU řadou kompromisů a stal se tak přijatelným pro drtivou většinu členských států. Konečnou podobu této směrnice nicméně přesto odmítly tři státy. Lucembursko, které je proti množství výjimek a kompromisů, by si přálo tvrdší a původnější podobu tohoto aktu, a Polsko s Českou republikou, které směrnici stále považují za příliš omezující a nevhodnou vzhledem ke skutečnostem, na které reaguje.[1] Česká republika však proti směrnici postupuje i mimo hlasování v orgánech EU, a to zejména snahou zavést právo nabývat, držet a nosit zbraň do ústavního pořádku. Která ustanovení směrnice jsou problematická? Jakým faktickým následkům se Česká republika brání? Dočtete se v tomto článku.

Problematická ustanovení 

Na úvod je nutno zmínit, že část směrnice je věnována pouhé unifikaci českým právem již shodně upravených záležitostí. Příkladem lze uvést povinnost skladovat zbraně odděleně od střeliva, pokud se nacházejí jinde než v trezoru. Směrnice dále obsahuje množství ustanovení, která nejsou v českém právním řádu ukotvena, ale shledávají se s převážně pozitivními reakcemi. Z těch nejzajímavějších to jsou povinnost jasného, trvalého a jedinečného označení všech hlavních částí zbraně a povinnost precizní elektronické komunikace mezi podnikatelem a vnitrostátními orgány, která zajistí okamžitý přenos maxima podstatných informací o zbraních a jejich majitelích státním orgánům. Dále dostupnost těchto informací orgánům činným v trestním řízení ještě po dobu třiceti let od zničení palné zbraně. Znehodnocení zbraně musí být provedeno předepsaným způsobem, který definitivně zajistí, že zbraň nemůže být uschopněna střelby. Tato ustanovení za cenu drobných komplikací znatelně snižují možnost zneužití zbraně k páchání trestné činnosti. Zde však nároky směrnice nekončí.

Následují ustanovení, která bývají významnými hlasy z České republiky, jako jsou ministr vnitra Milan Chovanec nebo představenstvo LEX, z. s., označována za diskutabilní až nepřijatelná. Samonabíjecí zbraně, které vznikly přeměnou ze zbraní samočinných, mají být přesunuty ze skupiny B (podléhající povolení) do skupiny A (zakázané). Důvodem je to, že mohou být velmi nebezpečné. Toto kontruje Deklarace České republiky k této směrnici poukazem na fakt, že žádný z dosud spáchaných teroristických činů v rámci EU nebyl spáchán legálně drženou palnou zbraní.[2] LEX, z. s., reaguje předpokladem, že zákazem těchto zbraní dojde k jejich hromadnému „ztrácení a krádežím.“ De facto však zůstanou v rukou původních majitelů a de iure se přesunou do ilegální sféry. Teprve v tuto chvíli by se tyto „zbraně nikoho“ staly skutečnou hrozbou.[3] V reakci na tento racionální předpoklad byla ve směrnici stanovena možnost vnitrostátní výjimky pro ty, kteří si zbraň koupili a zaregistrovali před 13. 6. 2017. Vzhledem k postoji České republiky k této směrnici k využití této výjimky s nejvyšší pravděpodobností dojde.

Následuje přesun zbraní, které jsou určeny pro střelbu z ramene a lze je bez použití nástrojů zkrátit na délku kratší než šedesát centimetrů, aniž by tím byla znemožněna střelba z nich, rovněž do skupiny A. Jde o snahu znemožnit případnému útočníkovi skrýt výkonnou palnou zbraň. I na tyto se vztahuje možnost výše zmíněné výjimky. Reakce České republiky je obdobná, jako u předchozího ustanovení.

Dále budou přesunuty do kategorie A zásobníky s kapacitou vyšší než dvacet nábojů pro krátké a s kapacitou vyšší než deset nábojů pro dlouhé palné zbraně. Důvodem je snaha o snížení nebezpečnosti palných zbraní. Na to odpovídá LEX, z. s., tvrzením, že je velice snadné podomácku vyrobit podavač nábojů libovolné kapacity a že k reálnému odevzdávání vysokokapacitních zásobníků, které nejsou evidovány, dojde jen ze strany těch nejpoctivějších občanů, kteří nepředstavují žádnou hrozbu.[4]

Výčet nejkontroverznějších ustanovení je ukončen zrušením kategorie D, tedy zbraní nepodléhajících registraci, které může koupit a nosit každá plnoletá a plně svéprávná osoba. Jde mimo jiné o reprodukce historických zbraní. To je odůvodněno zvyšováním jejich přesnosti a odolnosti. Tyto zbraně se přesouvají do kategorie C (podléhající ohlášení), které si může pořídit pouze držitel zbrojního průkazu a poté musí tento čin ohlásit. Zde je největším problémem, že tato změna může pohřbít historicko-kulturní akce, jako jsou rekonstrukce známých bitev.[5]

Případ Lucembursko

Po seznámení se s nejvíce omezujícími ustanoveními se můžeme obrátit k Lucembursku a výjimkám, které jsou příčinou jeho nesouhlasu. Státy mohou pokračovat ve svém způsobu znehodnocování zbraní, pokud Komisi dostatečně zdůvodní rovnocennost tohoto procesu s procesem předepsaným. Zakázané zbraně mohou státy používat za účelem ochrany bezpečnosti kritické infrastruktury, obchodní dopravy, konvojů vysoké hodnoty a citlivých prostor, pro účely národní obrany, vzdělávací, kulturní, výzkumné a historické. Zbraně kategorie A může za přísných podmínek nabýt sběratel. Ten se musí podrobit systému monitorování a dodatečných opatření. Může je nabýt i sportovní střelec po splnění následujících podmínek: pokud je členem střeleckého klubu a aktivně v něm trénuje déle než rok a jeho zbraň kategorie A splňuje specifikace požadované pro střeleckou disciplínu uznanou mezinárodním úředně uznaným sportovně střeleckým svazem.

Závěr

Závěrem lze tedy říci, že kdo skutečně stojí o vlastnictví zakázané zbraně a zároveň může objektivně prokázat, že tuto konkrétní zbraň potřebuje, může ji nabýt i po implementaci této směrnice. Obavy Lucemburska, že směrnice nezajistí důslednou regulaci nejnebezpečnějších aktuálně dostupných zbraní, jsou opodstatněné. Na druhou stranu je nutné dotazovat se, zdali je taková regulace vůbec žádoucí, a to i vzhledem k argumentům v Deklaraci České republiky k této směrnici a dalším, které byly uvedeny výše. Při utváření vlastního názoru na toto téma prosím dbejte zásady, že pro legitimní zákaz určitého jednání nestačí nedostatek pozitivních následků tohoto jednání, ale je nutné nalézt dostatek následků negativních, jenž jsou s jednáním, o jehož zákazu diskutujeme, spojeny. Samostatným problémem je přesunutí reprodukcí historických zbraní do kategorie C, neboť je velice nepravděpodobné, že by si účastníci historicko-kulturních akcí kvůli této zálibě dodatečně procházeli cestou k získání zbrojního průkazu. To může i vyústit ve vymizení takových akcí, což je třeba položit na pomyslné váhy proti faktu, že některé z těchto zbraní mohou být i na dálku za určitých okolností smrtelně nebezpečné. To samé však můžeme tvrdit i o jiných předmětech, jejichž restrikci bychom si nejspíše ani nedokázali představit.

[1] GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT RADY EU. Výsledek hlasování ve věci směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní [online]. data.consilium.europa.eu, 26. dubna 2017 [cit. 15. června 2017]. Dostupné na <http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-8444-2017-INIT/cs/pdf>.

[2] MINISTERSTVO VNITRA. Deklarace České republiky – zbraně [online]. mvcr.cz, 21. prosince 2016 [cit. 15. června 2017]. Dostupné na <http://www.mvcr.cz/clanek/ceska-republika-i-nadale-odmita-evropskou-smernici-o-zbranich.aspx>.

[3] KARÁSEK, David. Současnou podobu navrhované evropské zbraňové směrnice odmítáme [online]. gunlex.cz, 23. dubna 2016 [cit. 15. června 2017]. Dostupné na <http://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/2368-tiskova-zprava-soucasnou-podobu-navrhovane-evropske-zbranove-smernice-odmitame>.

[4] KARÁSEK, David. Co přináší holandský návrh? [online]. gunlex.cz, 6. června 2016 [cit. 15. června 2017]. Dostupné na <https://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/2427-co-prinasi-holandsky-navrh>.

[5] CHUMCHALOVÁ, Markéta. V Ořechově měli vojáci smetáky. Kvůli směrnici [online]. brnensky.denik.cz, 21. května 2017 [cit. 15. června 2017]. Dostupné na <http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/v-orechove-meli-vojaci-smetaky-kvuli-smernici-20170521.html?_fid=rqbq#anketa>.

In this article

Join the Conversation