Novelizace právní úpravy ve věci podávání návrhů na povolení oddlužení

4831 0
4831 0

1. července 2017 nabude účinnosti zákon č. 64/2017 Sb., který mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)[1](dále jen „IZ“). Tato novela přináší některé změny insolvenčního zákona, přičemž tento článek se věnuje jedné z nich, a to podání insolvenčního návrhu, spojeného s povolením oddlužení.

Úprava de lege lata

V současné době se návrh na povolení oddlužení podává pouze na formulářovém podání dle § 391 odst. 3 IZ. Může jej podat sám dlužník, nebo osoba oprávněná za něj jednat. Povinnost formulářového podání je v novelizovaném znění zachována, mění se ale okruh osob, které mohou návrh na povolení oddlužení – nově si dlužník návrh nebude moci sepsat ani podat sám. V tomto případě se podle mého názoru jedná o snahu zákonodárce předejít obcházení nové právní úpravy, kdy by různé osoby sepisovaly návrhy, nechaly si od dlužníka zaplatit a ten by si je pak podal svým jménem. Neboť taková právní úprava, která se snaží vyloučit nekvalifikované osoby a různé oddlužovací společnosti z trhu s insolvencemi, by byla bez efektu.

Úprava de lege ferenda

Nová právní úprava je předmětem novelizovaného § 390a IZ, podle kterého„za dlužníka musí být návrh sepsán a podán a) advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem nebo b) akreditovanou osobou.“ To však neplatí, pokud by byl dlužník fyzickou osobou, která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu, nebo složila zkoušky na insolvenčního správce, jak je uvedeno v druhém odstavci výše uvedeného ustanovení.

Výše uvedené znění se nevztahuje na právnické osoby, za které jedná jiná osoba dle § 21 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – tedy na osobu, která je členem statutárního orgánu, nebo zaměstnance, který byl statutárním orgánem pověřen jednat za právnickou osobu, nebo vedoucí jejího odštěpného závodu, pokud by se toto jednání vztahovalo pouze k tomuto závodu, nebo prokuristu, přitom by taková osoba měla právnické či ekonomické magisterské vzdělání, nebo by složila zkoušky na insolvenčního správce. Na výše uvedené případy se úprava dle § 390a odst. 1 nicméně nevztahuje a mohou si insolvenční návrh s povolením oddlužení podat samy.

Návrh na oddlužení a odměna

Za vypracování návrhu a jeho následné podání náleží advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a insolvenčnímu správci odměna – podle § 390a odst. 3 IZ ve výši 4.000,- Kč bez DPH, v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení odměna činí 6.000,- Kč bez DPH. V této odměně jsou zahrnuty veškeré náklady, které jsou spojeny se sepisem a podáním návrhu (porada s klientem, odstranění vad návrhu a jiné vynaložené náklady). Tedy jinými slovy dle insolvenčního zákona nemají výše uvedené osoby, které mohou vypracovat a podat návrh na povolení oddlužení, nárok na vyšší odměnu než odměnu uvedenou výše. Tato odměna přitom nebude hrazena dlužníkem před vyhotovením samotného návrhu. Oprávněná osoba, která vykonala pro dlužníka tuto službu, se totiž musí se svou pohledávkou nejprve přihlásit do insolvenčního řízení jako ostatní věřitelé, a to dle § 136 odst. 3 IZ ve lhůtě 30 dnů. Na rozdíl od ostatních věřitelů bude mít ale tato pohledávka jiné postavení, bude se jednat o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 IZ. Vyvstává zde však otázka, zda oprávněné osoby budou tuto činnost vůbec vykonávat, neboť odměna stanovená zákonem nemusí vždy korespondovat s vynaložením času a práce, navíc se o odměnu budou oprávněné osoby pravděpodobně muset přihlásit v insolvenčním řízení, což je další vynaložený čas a práce, která fakticky nebude zaplacena, ikdyž nebudou muset vyplňovat formulářové podání, jelikož se jedná o pohledávku v režimu ustanovení § 169 IZ. Navíc tyto osoby nemusí dostat zaplaceno za svou práci hned, což je také poměrně omezující, jelikož insolvenční správce bude muset alespoň prvních 6 měsíců „deponovat“ veškeré finanční prostředky, které mu přijdou, aby měl finance na vyplacení vlastní odměny, a až teprve poté, co „nadeponuje“ další finance, tak začne vyplácet věřitele. Může tedy nastat situace, kdy tito věřitelé mohou na výplatu své odměny čekat i více než 6 měsíců, a proto nebudou ochotni takové služby dlužníkům poskytovat.

Změna zákona o insolvenčních správcích

Další překážkou pro insolvenční správce jako osoby, sepisující návrhy na povolení oddlužení, může být fakt, že výše uvedeným zákonem došlo i ke změně zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, do kterého přibylo ustanovení § 36b (správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob). Dle § 36b odst. 1 písm. i) výše uvedeného zákona se může správce dopustit správního deliktu tím, že za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení nebo další činnosti s tímto spojené bude požadovat vyšší odměnu, než která mu náleží dle zákona. Tato úprava je samozřejmě správná, zákonodárce chce zamezit, aby si správci účtovali více, než jim ze zákona náleží. Problematickým je ale písmeno j) téhož ustanovení, které uvádí, že správci, který opakovaně sepsal a za dlužníka podal návrh na povolení oddlužení nebo insolvenční návrh s vadami, pro které byl takový návrh odmítnut nebo zamítnut, hrozí dle ustanovení § 36b odst. 4 písm. e) pokuta až do výše 1.000.000,- Kč.

Exekutoři a další

Co se týče možnosti sepisu návrhů soudními exekutory, tak podle § 390a odst. 6 IZ nemůže návrh na povolení oddlužení sepsat exekutor, který vede exekuční řízení vůči dlužníkovi nebo jeho manželovi. Lze si tedy jen těžko představit, jakým způsobem zákonodárce zamýšlel, že budou exekutoři tyto návrhy sepisovat a podávat, tedy zda si dlužník zajde za libovolným soudním exekutorem, nebo zda se exekutor domluví se svým dlužníkem, jestli by nechtěl projít oddlužením, a odkáže ho na jiného exekutora, který mu bude moci návrh sepsat a podat. Nad teoriemi, jakým způsobem se postaví k této nové právní úpravě notáři a advokáti, nechci spekulovat.

Tato úprava má ale přesto své opodstatnění, jelikož zákonodárce chtěl nepochybně zamezit dalšímu zadlužování dlužníků, kteří si mnohdy u různých oddlužovacích společností nechávají sepsat návrhy za mnohdy nemalé peníze, navíc ještě nekvalitní a často i následně soudem zamítané. Úmyslem zákonodárce bylo nepochybně zrušení této „bariéry“, kdy si může nechat sepsat a podat návrh na povolení oddlužení opravdu každý a nemusí jej platit okamžitě, jelikož osoby, které jsou oprávněny jej sepsat, se musí přihlásit se svou pohledávkou. Nevím, jestli toto řešení bude do budoucna „šťastné“, ale lze říci, že tímto způsobem zákonodárce alespoň vyloučil veškeré společnosti, které si vydělávaly poměrně velké částky na dlužnících, kterým ve výsledku mnohdy vůbec nepomohly, tedy nevykonaly pro ně službu, za kterou si nechaly draze zaplatit, a to buď vůbec nebo nekvalitně. Tyto společnosti avšak dle důvodové zprávy budou moci i nadále poskytovat dlužníkům své služby, a to pokud se stanou tzv. akreditovanými osobami. Za tyto své služby však ale ani jako akreditované osoby nebudou mít nárok na odměnu či náklady za sepsání a podání návrhu na povolení oddlužení.[2]

Akreditovaná osoba

Akreditovanou osobou je dle § 390a odst. 1 písm. b) IZ právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva poskytnuta akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení dle insolvenčního zákona. Úprava akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení je upravena v části III. insolvenčního zákona, hlavě I. a II., v ustanoveních §§ 418a až 418l. V této části zákona je i upraveno, jakým způsobem lze získat akreditaci, jaké jsou povinnosti osob, které akreditaci získají, a dohled nad těmito osobami. O samotném udělení akreditace rozhoduje dle § 418b odst. 1 IZ ministerstvo. Výše uvedené ustanovení v druhém odstavci obsahuje podmínky, které musí právnické osoba splňovat pro udělení akreditace. Z těchto podmínek uvádím ty, které se mi jeví jako nejzajímavější v rámci novelizace právní úpravy, a to sice dle písm. d) odborná způsobilost alespoň 1 fyzické osoby, která je ve smluvním vztahu k právnické osobě, která musí mít magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru práva nebo ekonomie, dále dle písm. e) musí mít pojištění odpovědnosti za škodu a dle písm. f) se musí jednat o veřejně prospěšnou osobu. V tomto případě lze navázat na úpravu dle § 390a odst. 4 IZ, který stanoví, že akreditované osobě za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení nebo poskytnutí jiné právní služby v souvislosti s oddlužením žádná odměna ani jiné plnění nenáleží.

Závěr

Závěrem je třeba uvést, že tato právní úprava bude sice účinná od 1. července 2017, ale dle přechodného ustanovení se k vadě návrhu na povolení oddlužení nebo také insolvenčního návrhu, který byl podán v době 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti, spočívající v tom, že návrh nebyl sepsán za dlužníka a podán právnickou osobou k tomu oprávněnou nebo dle ustanovení § 390a odst. 1, pro účely insolvenčního řízení nepřihlíží. Uvedenou novelizovanou úpravu tak lze ještě po dobu 12 měsíců „obcházet“ a to tím, že i když by návrh sepsala oprávněná osoba, může si návrh podat zatím dlužník sám. Je velice pravděpodobné, že během těchto 12 měsíců budou oprávněné osoby nejspíše postupovat tak, že si nechají od dlužníků zaplatit předem a sepíší mu návrh s tím, že si jej dlužník podá sám. Otázkou však zůstává, zda je dlužník „neudá“ v případě, že by si nechaly zaplatit více, než stanoví zákon, dopustily by se tak totiž správního deliktu.

[1] Zákon č. 64/2017 Sb., sněmovní tisk č. 785 [cit. 7. červen 2017]. Dostupné na: <http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=785>.

[2] Zákon č. 64/2017 Sb., sněmovní tisk č. 785. Důvodová zpráva, s. 62.

In this article

Join the Conversation