RECENZE: Jan Pauly: Teoretické a legislativní základy cenných papírů

1479 0
1479 0

Praha: Wolters Kluwer, 2016, 401 str.

Nakladatelství Wolters Kluwer vydalo v prosinci minulého roku vědeckou monografii děkana plzeňské právnické fakulty Jana Paulyho, která se věnuje problematice cenných papírů – jak již samotný název napovídá, zejména z teoretického a legislativního pohledu. Docent Pauly je k sepsání recenzované publikace osobou více než kvalifikovanou. Nejenže se právem cenných papírů zabývá více než čtvrt století teoreticky ve své publikační činnosti[1], ale rovněž i prakticky – např. svým dřívějším působením v Centru kupónové privatizace.

Novou monografii Teoretické a legislativní základy cenných papírů lze jednoznačně přivítat, jelikož publikací, které se zabývají teoretickým základem cenných papírů, najdeme v tuzemsku poskromnu. Tato „teoretická nevyjasněnost“ se bohužel do značné míry reflektuje i v nepříliš zdařilé právní úpravě cenných papírů v našem právním řádu. Publikace je o to cennější a aktuálnější v období prvních novelizačních „pokusů“ ve vztahu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), který přinesl ve svém § 514 přinejmenším problematickou legální definici cenného papíru.

Monografie je rozdělena do 6 kapitol, obsahuje rovněž věcný rejstřík. Z teoretického hlediska za jednoznačně nejpřínosnější a „nejoriginálnější“ hodnotím hned první kapitolu, kde se autor zabývá pojmem cenného papíru, resp. jeho definicí z pojetí ekonomického, právně teoretického a zejména z pohledu jeho legální definice v § 514 ObčZ, kterou po důkladné analýze podrobuje místy až „zdrcující“ kritice.

Legální definice cenného papíru obsažená v současném ObčZ (až na drobný dovětek reflektující deklaratorní cenné papíry) v zásadě terminologicky nedůsledně kopíruje právní úpravu švýcarského obligačního zákona z roku 1911, což Pauly považuje z celé řady důvodů za „počin nepochybně politováníhodní“[2].  Nejenže tato švýcarská úprava nedoznala ve světě žádného velkého následování (výjimku tvoří vedle ČR např. Itálie či Polsko), ale zejména není již schopna reflektovat od té doby značně proměněný svět cenných papírů. To se projevuje i v tom, že podle současné právní úpravy ObčZ již není „zaknihovaný cenný papír“ cenným papírem, což hodnotí Jan Pauly jako „těžko pochopitelnou formálně logickou chybu. Jako kdyby se například tvrdilo, že existují stromy (míněno listnaté) a kromě nich pak též jehličnaté stromy.“[3] Odmítá rovněž argument důvodové zprávy ObčZ, že u zaknihovaných cenných papírů se nerozlišuje jejich forma, což je koneckonců i v rozporu s § 263 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“). Autor rovněž kritizuje i formu vyjádření oné inkorporace (coby definičního znaku cenného papíru) v ObčZ, který stanovuje, že po vydání cenného papíru nelze v listině inkorporované právo bez této listiny uplatnit ani převést. Pokud bychom přijali toto vymezení inkorporace, mělo by to podle autora za následek, že např. akcie vůbec není cenným papírem[4] (zjevné je to např. u akcie na jméno, kde se s akcií spojená práva uplatňují podle údaje v zápisu v seznamu akcionářů, bez ohledu na to, zda jednou vydaná akcie ještě vůbec existuje, resp. aniž by bylo potřeba akcii jakkoliv použít). Obdobných nedostatků legální definice cenného papíru uvádí Pauly celou řadu. Cenné je, že kromě kritiky přináší autor i svou vlastní (realistickou) definici cenného papíru, který chápe jako „písemný projev vůle, který (bez ohledu na svou materializovanou či nematerializovanou podobu) představuje zcela jedinečnou majetkovou hodnotu, resp. věc v právním smyslu o dvou stránkách projevujících se v tom, že s ním je spojeno vždy alespoň jedno či více práv tak, že subjekt tohoto práva či práv je současně též vlastníkem tohoto písemného projevu vůle.“[5]

V kapitole druhé autor stručně představuje (soukromoprávní i veřejnoprávní) prameny práva cenných papírů. Dlužno podotknout, že se jedná o úpravu velmi roztříštěnou. V kapitole třetí se věnuje problematice třídění cenných papírů z nejrůznějších hledisek – od jejich podoby, formy, druhu, zastupitelnosti, promptnosti převodu až po jejich kauzy či emitenta. Zmiňuje rovněž třídění cenných papírů podle ekonomického významu.

Dále se autor podrobněji zabývá problematikou podoby cenného papíru. Pojem podoba cenného papíru sice přijetím tzv. úzké koncepce cenného papíru (po švýcarském vzoru) v zásadě zmizel z terminologie zákonů, podle Paulyho je však „vzdor legislativnímu vývoji i nadále používání pojmu podoba cenného papíru nejen možné, ale i plně opodstatněné.“[6] V této návaznosti se tedy věnuje listinnému cennému papíru a zaknihovanému cennému papíru (který je z teoretického hlediska podle Paulyho samozřejmě cenným papírem). Obzvláště přínosná je ta část kapitoly, kde se autor zabývá poměrně složitou materií zaknihování cenných papírů. Je upozorňováno rovněž na výjimky z konstitutivního charakteru zaknihování cenných papírů.

Nejobsáhlejší kapitola, pátá, je již věnována jednotlivým druhům cenných papírů. Systematika této kapitoly je taková, že autor nejprve analyzuje pojem příslušného druhu cenného papíru, upozorňuje na nepřesnosti jeho vymezení v příslušných právních předpisech a poté uvádí další charakteristiku příslušného druhu cenného papíru. V mnoha případech pak Pauly přichází s vlastní, zpřesněnou definicí toho či onoho druhu cenného papíru. Tato kapitola je zaměřena zejména na charakteristiku akcií, zatímních, opčních, kmenových a investičních listů, dluhopisů (včetně státních dluhopisů a dluhopisů vydávaných ČNB), podílových listů, kupónů, investičních kupónů (vydávaných státem při privatizačním procesu), směnek a šeků či zemědělských skladních listů.  Nejpodrobněji je zpracována problematika akcií, kde se autor mj. věnuje i dovolenosti zaměstnaneckých akcií či tzv. Tracking Shares v českém právu. Některé jiné druhy cenných papírů (např. směnky, šeky) jsou zpracovány spíše stručně a je zde poskytnut (v porovnání s některými jinými publikacemi) jen základní vhled do dané materie.

V poslední kapitole Pauly zkoumá problematiku právních jednání týkajících se cenných papírů. Velká pozornost je věnována zejména otázce právní úpravy převodů cenných papírů, u které Pauly nadneseně řečeno vidí legislativní nedostatky i tam, kde je jiní nespatřují (např. u převodu cenného papíru na doručitele). Za obzvláště problematické je pak nutno shledat ustanovení § 1103 odst. 3 ObčZ, podle kterého se vlastnické právo k cennému papíru na jméno převádí již samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. Je více než evidentní, že toto ustanovení zpochybňuje existenci cenného papíru na jméno jako cenného papíru podle § 514 ObčZ. Řešením však podle Paulyho není popření existence cenného papíru na jméno jako cenného papíru ani odmítnutí uvedeného způsobu převodu, nýbrž přiznání nesmyslnosti legální definice cenného papíru v § 514 ObčZ.[7]

Autor při psaní monografie vycházel z širokého spektra literatury – od historické právnické (Randa, Rouček aj.) přes soudobou právnickou až po literaturu ekonomickou. Obzvláště zohlednění ekonomické stránky této problematiky je nutno jednoznačně přivítat. Jak si totiž již před více než 160 lety správně povšiml John S. Mill, tak „politická ekonomie a právo jsou ve vzájemném průniku. Kdo bude opomíjet právo, nepronikne do politické ekonomie a kdo bude přehlížet politickou ekonomii, nebude schopen vystopovat smysl práva.“[8] Publikaci lze „vyčíst“ jen to, že místy obsahuje drobné překlepy, přičemž některé pasáže jsou po mém soudu jazykově až příliš „těžko čtivé“ (což je však pochopitelně vždy velmi subjektivní).

Lze shrnout, že publikace Teoretické a legislativní základy cenných papírů od Jana Paulyho představuje bezpochyby vysoce kvalitní monografii přinášející cennou syntézu práva cenných papírů a hodnotné teoretické úvahy, které mohou do budoucna sloužit jako východisko pro zákonodárce při tvorbě právní úpravy v oblasti práva cenných papírů, která dnes dosahuje v mnoha ohledech přinejmenším problematické úrovně.


[1] Recenzovaná publikace z části vychází z dřívější práce: PAULY, J. Základní teoretické otázky cenných papírů. Brno: Tribun EU, 2009. Jan Pauly je rovněž autorem příslušných pasáží věnovaných cenným papírům v komentáři k občanskému zákoníku (Wolters Kluwer, 2014), z dřívějška rovněž autor komentáře k zákonu o cenných papírech (Orac, 1998).

[2] PAULY, J. Teoretické a legislativní základy cenných papírů. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 29.

[3] Ibid., s. 31.

[4] Ibid., s. 33.

[5] Ibid., s. 38.

[6] Ibid., s. 89.

[7] Ibid., s. 345.

[8] Cit. dle ŠÍMA, J. Carl Menger a Bruno Leoni – velikáni ekonomie a práva. Acta Oeconomica Pragensia, Praha: VŠE, 2006, č. 2, s. 8-9.

In this article

Join the Conversation