6938 0

Ve Sbírce zákonů byla dne 30. 12. 2016 publikována historicky první novela (č. 460/2016) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ”), s účinností od 28. 2. 2017 (sněmovní tisk 642) (dále jen „novela”). Co přináší nového? Článek přináší přehled nejdůležitějších změn.

Svéprávnost

Omezení svéprávnosti představuje „zásah do svobody, konkrétně svobody rozhodovat o vlastním právním postavení a nedotknutelnosti člověka, u něhož se předpokládá, že je nadán rozumem a svědomím”. [1] Základními předpoklady pro omezení svéprávnosti je ve shodě s § 55, 56 a 57 OZ zájem člověka, kterého se omezení týká, jeho zhlédnutí, uznání jeho práv a osobní jedinečnosti, rozhodnutí soudu a znalecký posudek.

Dosavadní právní úprava omezení svéprávnosti (§ 59 OZ), podle které soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky, zůstává zachována. Novela však do občanského zákoníku zakotvuje možnost omezit svéprávnost až na pět let, a to tehdy, je-li zjevné, že se stav člověka v této době (tří let) nezlepší. Podle důvodové zprávy tak novela reaguje na praxi, a to zejména v případech tzv. „ireversibilních stavů, kdy je zjevné, že se stav člověka nezlepší“[2] (půjde zřejmě o nejzávažnější případy, například nejzávažnější trvalé duševní poruchy – stařecká demence či těžká hluboká retardace, autismus apod.).

Novelizace reflektuje judikaturu i mezinárodní závazky[3], podle kterých musí být omezení svéprávnosti institutem, který musí trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, jež k omezení svéprávnosti vedly, trvají.[4]

V souvislosti s touto novelou občanského zákoníku byla přijata i novelizace dalších šesti právních předpisů, mezi nimi i zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, která do § 38 přidává nový čtvrtý odstavec. Ten stanoví, že soud může v případě rozhodování o prodloužení doby omezení svéprávnosti upustit od provedení důkazu novým znaleckým posudkem a výslechem znalce a nahradit jej jiným důkazem, zejména písemnou zprávou ošetřujícího lékaře ve spojení s naposledy vypracovaným znaleckým posudkem (srov. i § 3033 odst. 1 novelizované úpravy).

Souhlas s pitvou

Podle § 113 OZ má člověk právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Novelizace ruší související § 115 (nevyvratitelná domněnka nesouhlasu člověka s provedením pitvy v případě, že člověk zemře, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po své smrti), § 116 [zápis souhlasu s pitvou do rejstříku (který však doposud neexistuje)/projevení tohoto souhlasu ve formě veřejné listiny nebo vůči poskytovateli zdravotních služeb s účinky vůči tomuto poskytovateli] a § 117 OZ (odvolatelnost souhlasu s pitvou).

Novelizace tak zcela vypouští z občanského zákoníku tzv. postmortální – pietní ochranu osobnosti, která „se vztahuje v zásadě na všechny složky původní osobnosti člověka, včetně jeho těla v podobě pozůstatků či ostatků a naložení s nimi.”[5] Podle důvodové zprávy dosavadní právní úprava, podle které „platí i pro případ nakládání s tělem, že zakázal-li zemřelý člověk pro případ své smrti určitý zásah do své osobnosti, potom v rozsahu, v jakém přetrvává posmrtná osobnostní ochrana, zásadně není možné jednat způsobem, který zesnulý pro případ své smrti zakázal, a to ani na základě svolení uděleného ze strany osob povolaných zákonem k posmrtné ochraně jeho osobnosti“[6], přinášela výkladové nejasnosti, nebyla v souladu s požadovanou praxí a ani nekorespondovala se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Tento zákon upravuje provádění pitev a používání těla zemřelého (i udělování souhlasu) ve své sedmé části, tj. v § 79 a násl. Novelizace tedy tyto otázky přenechává plně do působnosti zvláštního zákona, a to včetně problematiky souhlasu zemřelého s pitvou či s nakládáním s tělem (zejména § 81 odst. 2 písm. b), podle kterého lze tělo zemřelého použít pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví pouze tehdy, pokud s tím zemřelý za svého života vyslovil prokazatelný souhlas (srov. § 81 odst. 5 a § 88 – pitvy).

Jednání vůči zaměstnancům

Paragraf 164 odst. 3 OZ stanoví, že má-li právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům; jinak tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu. Novela občanského zákoníku tento odstavec zrušuje. Odstraňuje tak nejistotu, zda jednání pověřeného člena statutárního orgánu vylučuje nejen zastoupení zbylými členy statutárního orgánu, nýbrž i jakoukoli jinou osobou – např. smluvním či zákonným zástupcem.“[7]

SJM a podíl v bytovém družstvu

Dosavadní znění § 709 odst. 3 OZ stanoví, že součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Novela za tento odstavec doplňuje novou větu, podle které nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Tato změna odpovídá právní úpravě do 31. 12. 2013, podle které nabytí podílu nezakládalo účast druhého manžela na obchodní společnosti nebo družstvu, nešlo-li o družstvo bytové (§ 143 odst. 2 OZ 1964). Podle nové právní úpravy tak bude platit, že družstevní podíl, který se nachází v SJM, zakládá účast druhého manžela (a společné členství manželů) v bytovém družstvu (srov. § 739 odst. 1 z. č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech).

Tato právní úprava je spojena s otázkou, zda v případě, že se manžel v době trvání manželství stane společníkem v obchodní společnosti nebo členem družstva, a nenabyl-li podíl způsobem, který zakládá jeho výlučné vlastnictví, vzniká druhému manželovi oprávnění z majetkového hodnoty podílu, či zda je s tím dokonce spojena i účast tohoto druhého manžela v obchodní společnosti nebo družstvu. Podle části odborné veřejnosti[8] vzniká druhému manželovi nejen oprávnění z majetkové hodnoty podílu, nýbrž i členství. Nicméně novela na tuto otázku dostatečně odpovídá a jasně stanoví, že nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, a to právě s výjimkou bytových družstev.

Právo na úroky u dlužného výživného

Novela se dotkla i části druhé občanského zákoníku – úpravy rodinného práva, a to sice výživného. Podle dosavadního znění se dle § 921 OZ výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Novela vkládá do tohoto ustanovení nový odstavec, na základě kterého může po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení. Nutno podotknout, že v dosavadní rozhodovací praxi soudů[9]nebyly oprávněnému vedle dlužného výživného přiznávány i úroky z prodlení. Ústavní soud totiž v minulosti judikoval, že vyživovací povinnost je plněním majetkového charakteru a nevylučuje tak obecná ustanovení zákona o závazcích. Má však za to, že neuhrazením výživného hrozí dlužníkovi trestněprávní sankce, a tak není možné úroky z prodlení požadovat.[10] Tento názor se v praxi setkal s mnohými nesouhlasnými stanovisky jak ze strany soudů, tak ze strany odborné veřejnosti[11]. Novela tímto novým ustanovením navazuje na legální definici v § 1970 a přiznává tak možnost domáhat se dlužného výživného i spolu s úroky.

Neomezené předkupní právo spoluvlastníků

Novela občanského zákoníku navrací v § 1124 zákonné předkupní právo u podílu na nemovité věci, převádí-li se spoluvlastnický podíl, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Nového znění dostál i § 1125, podle kterého se spoluvlastník může vzdát předkupního práva podle § 1124 s účinky pro své právní nástupce. Jde-li o nemovitou věc zapsanou do veřejného seznamu, vzdání se předkupního práva se do něj zapíše.

Dosavadní právní úprava, která zakotvovala šestiměsíční předkupní právo v případě, kdy je spoluvlastnický vztah založen pořízením pro případ smrti/jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (§ 1124 OZ) a předkupní právo v případě spoluvlastnictví k zemědělskému závodu vzniknuvší na základě pořízení pro případ smrti/jiné právní skutečnosti, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (§ 1125 OZ), je tak nahrazena úpravou všeobecného a zákonného předkupního práva. Nutno podotknout, že tento krok byl velmi kritizován[12] – přesto však došlo k přijetí této úpravy, která se uplatní jak v případě úplatných, tak bezúplatných převodů, s výjimkou osob blízkých (srov. § 22 OZ). Při porušení předkupního práva se může spoluvlastník, jehož předkupní právo bylo porušeno, domáhat toho, aby mu byl podíl nabídnut ke koupi. Toho lze samozřejmě docílit i soudní cestou. Nová úprava předkupního práva nabude účinnosti na rozdíl od obecné účinnosti novely až 1. 1. 2018.

Nová výše jistoty (kauce) u pronájmu bytu

Poměrně logicky vyznívá nově přijatá úprava § 2254 odst. 1 OZ, podle které ujednají-li si strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než trojnásobek (dle dosavadní právní úpravy šestinásobek) měsíčního nájemného. To z toho důvodu, že šestinásobek výše měsíčního nájemného jednoduše představuje (byť je zde možnost ujednat i kauci ve výši kupříkladu dvojnásobku měsíčního nájemného, která bývá poměrně obvyklá) kauci (která je zajištěním dluhů nájemce – § 2010 OZ – a která se stává vlastnictvím pronajímatele) nepřiměřeně vysokou.[13] I nadále platí, že bude-li kauce ujednána ve vyšším rozsahu než je trojnásobek měsíčního nájemného, jde o zdánlivé ujednání, kdy nájemce má právo na vrácení takové částky z důvodu bezdůvodného obohacení”.[14]

Nová úprava přechodu nájmu u pronájmu bytu zvláštního určení

Podobně jako v případě nájmu bytu a domu novela zavádí do občanského zákoníku v § 2301 (odst. 2) OZ přechod nájmu bytu  zvláštního určení v případě smrti nájemce na osobu zdravotně postiženou, která žila ke dni smrti v bytě nájemce, nebo osobu, která dosáhla věku sedmdesáti let a která žila s nájemcem nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, pokud se tyto osoby nedohodnou s pronajímatelem jinak. Bytem zvláštního určení se pak rozumí „byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou.”[15] Není však úplně jasné, kdy tento nájem, který přešel, skončí, neboť tato úprava do občanského zákoníku (srov. § 2279 odst. 2 OZ) v případě přechodu nájmu bytu zvláštního určení přijata nebyla. Zřejmě tak původní nájem přejde na tyto osoby dle původně ujednané doby nájmu v nájemní smlouvě se zemřelým nájemcem.

Tato novela občanského zákoníku se významně dotkla i úpravy svěřenských fondů, kterou Vám přineseme v příštím článku.

 

[1] LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 274.

[2] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a další související zákony, včetně důvodové zprávy, s. 21.

[3] Článek 12 bod 4 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

[4] Například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 232/2014.

[5] LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 603.

[6] Tamtéž.

[7] TOMÁŠEK, P. Právní jednání pověřeného člena kolektivního statutárního orgánu se zaměstnanci – (stále) aktuální otázky. Právní rozhledy. 2016, č. 11, s. 395-402.

[8] Např. BEZOUŠKA, P., HAVEL, B. Podíl v obchodní korporaci ve společném jmění manželů, prý vše jasné… Obchodněprávní revue, 2015, č. 4, s. 97.

[9] Srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012.

[10] Nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 399/05.

[11]Např. HOBL, J.: Aktuální problémy týkající se pohledávek na výživném na dítě, Bulletin-advokacie.cz, 9. 12. 2016 nebo KRÁLÍČKOVÁ, Z., TELEC, I. Výživné v novém občanském zákoníku, Bulletin advokacie 2014, č. 3, s. 23.

[12] KOUKAL, J. Pelikán chce znovu zavést předkupní právo u nemovitostí. [online]. novinky.cz, 2. června 2015 [cit. 19. února 2017]. Dostupné na <https://www.novinky.cz/domaci/371103-pelikan-chce-znovu-zavest-predkupni-pravo-u-nemovitosti.html>.

[13] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a další související zákony, včetně důvodové zprávy, s. 32.

[14] HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 390.

[15] Tamtéž, s. 486.

 

 

In this article

Join the Conversation