Chrání zákon více zloděje nebo okradené aneb lze nějakým způsobem účinně chránit svůj majetek?

2145 0
2145 0

V tomto článku bude téma svépomocné ochrany přeneseno do praktických příkladů, které se mohou týkat každého z nás, a je tak vhodné umět svůj život a majetek chránit v rámci pravidel stanovených zákonem.

Nejčastěji v praxi vyvstává otázka, jak se může poškozená osoba účinně bránit vůči pachateli, aniž by její sebeobrana vybočovala z mezí zákona. Na tuto otázku nelze poskytnout jednoduchou a vždy platnou odpověď. Důležité je uvědomit si, že nutná obrana nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nutná obrana má v prvé řadě zabránit spáchání trestného činu a minimalizovat škody na předmětu útoku. Pokud se například neozbrojený zloděj vkrade na cizí pozemek, odcizí tam nezamčené kolo, přičemž je při činu přistižen majitelem, proto na něm začne ujíždět, bylo by zjevně nepřiměřené, kdyby majitel neozbrojeného zloděje na místě zastřelil. V takovém případě nemůže právo na ochranu vlastnictví převážit nad právem na život. Přiměřeným způsobem ochrany majetku by na tomto místě bylo například svépomocné získání věci zpět fyzickým zadržením zloděje vlastním tělem nebo za použití vhodného předmětu. Lze si rovněž představit, že padesátikilová drobná žena použije proti stokilovému neozbrojenému zloději golfovou hůl nebo vidle ze zahrady, aniž by vybočila z mezí nutné obrany. Rovněž varovný výstřel do vzduchu z legálně držené zbraně k odstrašení zloděje by v daném případě mohl být zařazen pod pojem nutné obrany.

Situace by se však zásadně změnila, kdyby zloděj při činu zaútočil přímo na poškozenou osobu. Předmětem útoku již není totiž pouze majetek, ale rovněž zdraví a život majitele. V takovém případě si lze představit i důraznější prostředky obrany, které se mohou jevit jako nepřiměřené (nikoliv však zjevně nepřiměřené). Útočí-li například zloděj na majitele nožem a vzhledem k fyzickým proporcím je majitel ve značné nevýhodě, zastřelením zloděje legálně drženou zbraní si může tak majitel zachránit život a toto jednání stále spadá pod nutnou obranu. Obdobný skutečný případ se stal v Tanvaldu, kde dva neozbrojení muži fyzicky napadli pana Jana Siebera a chtěli ho okrást. Když byl důchodce povalen na zem a dostával kopance, použil na svou sebeobranu legálně drženou zbraň a jednoho útočníka zastřelil, druhého zranil. Soud jeho jednání tehdy kvalifikoval jako nutnou obranu, neboť použitím zbraně si zachránil život, což se vzhledem k okolnostem případu nejevilo jako zjevně nepřiměřené. Na tomto místě bych však chtěl upozornit, že není možné paušálně stanovit správný postup, neboť vždy záleží na konkrétních okolnostech případu. Důležité je řídit se zdravým rozumem a sebeobranu nevnímat jako prostředek potrestání pachatelů, nýbrž pouze jako prostředek k ochraně sebe sama a svého majetku. Je však pravdou, že v krizových situacích lidé jednají spíše instinktivně, nikoliv zdravým rozumem.

Dále se často objevuje otázka, kdy je možné legálně použít nástražné systémy k ochraně majetku a obydlí (např. samostříly, zapojení elektrického proudu do mříží a podobné pasti). Použití domácích zabezpečovacích zařízení není dle českých zákonů zakázáno, nicméně musí vždy splňovat určité podmínky. K této problematice se vyjádřil ve svém stanovisku Nejvyšší soud, který zastává názor, že preventivní ochrana není trestná, pokud sama o sobě netvoří dokonaný trestný čin. Jako důležitý považuje okamžik spuštění daného zařízení, jelikož nutná obrana má reagovat až na pachatelův útok. Spuštění systému musí tedy nastat jen v okamžiku přímo hrozícího nebo trvajícího útoku a jeho účinnost nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nutno ještě dodat, že chráněný objekt by měl být opatřen varováním před hrozícím nebezpečím a využívá-li osoba střelných zbraní, musí být držitelem platného zbrojního průkazu nebo zbrojní licence. Mediálně známým je případ pana Oldřicha Doskočila, který na svou několikrát vykradenou chatu nainstaloval samostříly. Poté, co se do chaty vloupal zloděj, se nástražný systém aktivoval a zloděje vážně zranil. Soud však obranu pana Doskočila považoval za přiměřenou a konstatoval, že člověk, který se vloupá na cizí pozemek, musí počítat s tím, že si jej bude vlastník určitým způsobem chránit.

S tím souvisí také problematika využívání psů jako ochrany před neoprávněným vzniknutím. K této otázce se rovněž vyjádřil Nejvyšší soud. Ten vyjádřil názor, že pozemek střežený hlídacím psem musí být dostatečně zabezpečen proti neoprávněnému vniknutí. Zároveň je nutné mít tento objekt opatřen varováním před hrozícím nebezpečím. Postačit by měla cedule s nápisem „Pozor. Objekt střežen psy.“ Za splnění těchto podmínek bude zranění zloděje či jiné neoprávněně vniklé osoby považováno za nutnou obranu.

Konečně se nelze opomenout taktéž o problematiku zabezpečení kamerovými systémy. Pokud chtějí majitelé využít k ochraně obydlí a majetku kamerový systém, musí v prvé řadě splnit oznamovací povinnost vůči Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nesplnění této povinnosti může Úřad sankcionovat uložením pokuty. Pořízený videozáznam může následně v trestním řízení posloužit jako důkaz k prokázání spáchání trestného činu. Majitelé si musí však uvědomit, že s videozáznamem nemohou volně nakládat, neboť například publikováním kompromitujícího videa na sociální síti by mohli zasáhnout do osobnostních práv pachatele. Videozáznamy tedy mohou sloužit jako důkaz pro orgány činné v trestním řízení, nicméně v žádném případě by neměly být zneužívány pro veřejné lynčování pachatele.

Výše uvedené příklady mají čtenářům poskytnout obecný přehled o možnostech zabezpečení obydlí a svépomocné obrany při útoku na majetek, případně na osobu samotnou. Bohužel není možné předem garantovat, zda určité jednání bude či nebude spadat pod zákonnou mez nutné obrany, neboť okolnosti každého případu se vždy v určitých bodech liší. Z toho důvodu nelze tento článek považovat za zaručený standard, kterého je možno se dovolávat v trestním řízení, avšak pouze jako prostředek k lepší informovanosti široké veřejnosti.

In this article

Join the Conversation