Červencové novely trestních zákonů a co přináší nového

5672 0
5672 0

Dne 17. května 2016 byla ve Sbírce zákonů uveřejněna novela č. 150/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 150/2016 Sb.“ nebo „novela“).

Dne 23. května 2016 pak byla ve Sbírce zákonů publikována druhá novela českých trestněprávních norem – zákon č. 163/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 163/2016 Sb.“ nebo „novela“).

Co přináší a co se mění? Článek se věnuje přehledu nejdůležitější změn.

Nová úprava opatření nahrazujících vazbu

Ustanovení § 73 v odst. 1 zakotvuje v trestním řádu možnost nahrazení vazby[1] zárukou, dohledem, předběžným opatřením či slibem (u mladistvých navíc umístěním v péči důvěryhodné osoby[2]).

Novela č. 150/2016 Sb. do znění zákona za třetí odstavec včleňuje nový čtvrtý odstavec, který stanoví, že „orgán rozhodující o vazbě může rozhodnout o výkonu elektronické kontroly plnění povinností uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí, že při výkonu elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před tím orgán rozhodující o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.“ Zákonodárce tak mezi opatření nahrazující vazbu nově přidal i monitorování pohybu obviněného sledovacím zařízením, kdy tato úprava tak stojí vedle dohledu probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Podle důvodové zprávy k této novele jsou opatření nahrazující vazbu v praxi využívána pouze okrajově, kdy „kupříkladu v roce 2013 byla vazba skončena z důvodu propuštění s dohledem, což je jedno z častěji využívaných alternativních opatření, pouze v 74 případech, v roce 2014 pak v 73 případech.“ [3] Hlavním důvodem nevyužívání těchto opatření je dle důvodové zprávy to, že „rizika spojená s ponecháním obviněného na svobodě jsou zpravidla tak vysoká, že soudy k rozhodnutím odlišným od vzetí do vazby přistupují jen velmi zdrženlivě” [4], a to i u osob, u kterých vzhledem k jejich vlastnostem a vzhledem ke všem okolnostem případu není potřeba jejich nepřetržitá fyzická kontrola formou vazby. Důležitou roli pro přijetí této nové úpravy opatření nahrazujících vazbu v tomto případě dle důvodové zprávy hraje i zachování rodinných a dalších sociálních vazeb obviněného, jeho pracovních povinností i vliv na jeho psychický stav při jeho umístění v domovském prostředí či nepříznivá situace v českém vězeňství, kdy „počty obviněných ve vazbě, jakož i jejich podíl na celkové vězeňské populaci, představují dlouhodobě z pohledu vězeňských kapacit a z pohledu financování této oblasti problém.” [5]

Využití elektronických náramků trestní řád umožňuje v souvislosti s trestem domácího vězení a u podmíněně propuštěných odsouzených, kterým byla zároveň uložena povinnost zdržovat se v obydlí. Při použití elektronických náramků důvodová zpráva počítá s finanční účastí obviněných či odsouzených ve výši 50,- Kč/den[6].

Poměrně zajímavým a i kritizovaným faktem ovšem zůstává, že přestože se zákonodárce rozhodl pro přijetí výše uvedené právní úpravy, je toto ustanovení zákona (momentálně) v podstatě ustanovením obsoletním. V České republice totiž momentálně systém monitorovacích náramků nefunguje, přestože v minulosti bylo vypsáno již několik tendrů na elektronické náramky[7][8], a to už od přijetí novely, umožňující uložit trest domácího vězení, v roce 2010. Do předchozího tendru se navíc nikdo nepřihlásil[9]. Elektronické monitorovací náramky se přitom ve světě využívají běžně – pravděpodobně nejvyužívanější jsou ve Spojených státech amerických, nedávno byla tato možnost zavedena i na Slovensku[10].

V souvislosti s tímto novým odstavcem novela toto ustanovení promítá do celého trestního řádu[11] a počítá v § 360a trestního řádu se zajištěním elektronické kontroly Ministerstvem spravedlnosti (nebo jím zřízenou organizační složkou státu) ve spolupráci s Probační a mediační službou. V případě neplnění povinnosti podléhající elektronickému monitoringu tuto skutečnost „operátor” sdělí bezodkladně soudci, v přípravném řízení státnímu zástupci a samozřejmě policejnímu orgánu, který provede zadržení osoby (§ 360a odst. 3 trestního řádu).

Nová lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací

Podle § 65 odst. 1 trestního zákoníku je odsouzený povinen vykonat trest obecně prospěšných prací osobně a bezplatně ve volném čase nejpozději do dvou let ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Novela č. 150/2016 Sb. tuto úpravu mění tak, že tuto lhůtu zkracuje ze dvou let na jeden rok. Parlamentem neprošel návrh na uložení trestu až 400 hodin obecně prospěšných prací místo současných 300[12].

Ambulantní ochranné léčení – zrušení pravidelných soudních přezkumů

Podle § 99 odst. 6 trestního zákoníku platí, že ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta, nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta, jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Podle § 95a odst. 4 zákona o soudnictví ve věcech mládeže pak platí, že soud pro mládež na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon ochranného léčení a nejméně jednou za dvanáct měsíců od započetí jeho výkonu nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování přezkoumá, zda důvody pro jeho další pokračování trvají. O dalším pokračování ochranného léčení nebo o zrušení uloženého ochranného léčení rozhodne soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení, zákonného zástupce dítěte, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.

Dle současné právní úpravy tak jsou zdravotnická zařízení (psychiatři) povinni podat návrh na prodloužení ochranného léčení, a to uplynutím dvouleté lhůty, nebylo-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného léčení nebo o jeho ukončení. Novela č. 150/2016 Sb. ruší pravidelné soudní přezkumy důvodů pro trvání ambulantního ochranného léčení. To zejména z důvodu „nadměrné, zejména administrativní zátěže.“[13]

Rozhodnutí o nestíhání podezřelého

Zásada legality, zakotvená v § 2 odst. 3 trestního řádu, stanoví povinnost státního zástupce stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní smlouva jinak. V praxi však dochází k situacím, kdy je trestnímu stíhání vystavena například i osoba, která  poskytla úplatek, a dopustila se tak dle dosavadní právní úpravy trestného činu podplácení dle § 332 trestního zákoníku nebo trestného činu nepřímého úplatkářství dle § 333 odst. 2 trestního zákoníku, nicméně o tento úplatek byla sama požádána a aktivně jej nenabídla. Trestní zákon (zákon č. 140/1961 Sb.), ve znění účinném do 31. 12. 2009, obsahoval v § 163 zvláštní ustanovení o účinné lítosti[14], kdy stanovil, že „trestnost podplácení (§ 161) a nepřímého úplatkářství (§ 162) zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně a vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; to neplatí, byl-li úplatek poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem pravomoci veřejného činitele uvedeného v § 162a odst. 2 písm. a) až c) nebo písm. d), jde-li o veřejného činitele zastávajícího funkci v podniku, v němž má rozhodující vliv cizí stát.” Toto ustanovení trestního zákona nebylo do nového trestního zákona (40/2009 Sb.) převzato, dle důvodové zprávy „důvodem pro nepřevzetí účinné lítosti do nového kodexu byly zejména mezinárodní závazky, neboť institut účinné lítosti byl opakovaně zpochybňován ze strany Skupiny států proti korupci (GRECO)[15] a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.” [16] Dle dosavadní právní úpravy tak osoba, která byla o úplatek požádána, jen těžko hledá motivaci, proč by tuto skutečnost oznámila, aniž by se sama nevystavila nebezpečí trestního stíhání.

Novela č. 163/2016 Sb. do trestního řádu proto v souladu s požadavkem na řešení pasivní korupce zavádí v § 11a nový odstavec 2, který stanoví, že „trestní stíhání proti téže osobě a pro týž skutek nelze zahájit, pokud státní zástupce rozhodl o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, nebylo-li rozhodnutí v předepsaném řízení zrušeno.“ Nové ustanovení § 159c v odst. 1 následně stanoví, že „policejní orgán rozhodne o dočasném odložení trestního stíhání podezřelého z trestného činu (…)[17] podplacení podle § 332 trestního zákoníku nebo nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 trestního zákoníku, pokud podezřelý slíbil úplatek, majetkový nebo jiný prospěch jen proto, že byl o to požádán, učinil o tom dobrovolně a bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, oznámí policejnímu orgánu skutečnosti, které jsou mu známy o trestné činnosti toho, kdo o tento úplatek, majetkový nebo jiný prospěch požádal, a zaváže se podat v přípravném řízení i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech.” Z nově přijaté právní úpravy tak vyplývá, že pokud podezřelý slíbí úplatek (popř. majetkový nebo jiný prospěch) jenom proto, že o něj byl požádán, učinil-li o tom bez prodlení oznámení příslušnému orgánu a oznámí-li o tom příslušnému orgánu všechny potřebné skutečnosti související s osobou, která o tento úplatek požádala, rozhodne policejní orgán o dočasném odložení trestního stíhání. Podle důvodové zprávy „lze obecně konstatovat, že cílem právních úprav postihujících korupční jednání je chránit čistotu veřejného života, nestranné a objektivní obstarávání věcí obecného zájmu osobami, které věci obecného zájmu obstarávají před různými formami korupce (úplatkářství).” [18]

Ustanovení § 159d v souvislosti s pasivním úplatkářstvím přináší do trestního řádu možnost rozhodnutí o nestíhání podezřelého pro trestné činy uvedené v § 159c odst. 1, a to „nezjistí-li se dodatečně skutečnosti, které vylučují rozhodnout o dočasném odložení trestního stíhání a splnil-li podezřelý své závazky podle § 159c odst. 1, státní zástupce rozhodne, že nebude stíhán, jinak rozhodne, že podezřelý nesplnil podmínky podle § 159c odst. 1. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek” (odst. 1). Podle odstavce 2 lze rozhodnout o nestíhání podezřelého až po pravomocném ukončení trestního stíhání osoby žádající o úplatek.

Ustanovení § 174a následně rozšiřuje oprávnění nejvyššího státního zástupce zrušit usnesení o zastavení trestního stíhání a o postoupení věci i o nestíhání podezřelého podle § 159d odst. 1, a to ve shodě s novelizovanou právní úpravou.

Dočasné odložení trestního stíhání

Přijetím ústavního zákona č. 98/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, došlo k omezení trestněprávní imunity poslanců, senátorů a soudců ÚS, a to pouze na dobu trvání mandátu či po dobu výkonu funkce. Do současné doby v právní úpravě chybělo promítnutí této změny i do trestněprávních norem, kdy „změnami provedenými na ústavní úrovni fakticky nebylo plně dosaženo cíle, aby po skončení mandátu či funkce bylo v trestním stíhání pokračováno, neboť nebyl-li oprávněným orgánem (tedy Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem) dán souhlas k trestnímu stíhání, je nutné trestní stíhání zastavit a nelze v něm dle trestního řádu pokračovat. Proto se navrhuje právní úprava, která umožní, aby v případě dočasné překážky trestního stíhání, došlo k dočasnému odložení trestního stíhání (nebylo-li trestní stíhání doposud zahájeno), anebo bylo toto stíhání přerušeno (v případě, že již bylo zahájeno). Trestní stíhání se pak zahájí, popř. se v něm bude pokračovat, odpadne-li dočasná překážka nestíhatelnosti.“ [19]

Novela č. 163/2016 Sb. proto do § 11 odst. 1 trestního řádu na konec písmene c) doplňuje slova „nejde-li o dočasné vynětí nebo není-li trestní stíhání osoby pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu nepřípustné pouze dočasně.“ Na základě této novely tak je možné dočasně odložit trestní stíhání osob, které je dočasně nepřípustné, nebylo-li její trestní stíhání doposud zahájeno (nebo již zahájené trestní stíhání přerušit a po odpadnutí překážky osobu trestně stíhat/v trestním stíhání pokračovat). Novela také změnila § 173 trestního řádu, kdy za písmeno c) vložila nové písmeno d) (dosavadní písmeno d) přejmenovala na písmeno e)), na základě kterého státní zástupce přeruší trestní stíhání, vznikne-li dočasně důvod nepřípustnosti trestního stíhání.

Trestnost přípravy u TČ zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

Novela č. 163/2016 Sb. nově stanoví trest odnětí svobody na pět až deset let pro pachatele, který dle ustanovení § 240 odst. 3 trestního zákona ve značném rozsahu[20] zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, nebo který spáchá takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Novela tak rozšiřuje kvalifikovanou skutkovou podstatu v § 240 odst. 3 trestního zákoníku i o organizovanou skupinu působící ve více státech, nově zakotvuje i trestnost přípravy u tohoto trestného činu, který patří k nejčastěji páchaným daňovým trestným činům[21][22] a je zvláštním případem podvodu[23], kdy tento trestný čin směřuje proti zájmu státu na správném vyměření daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné povinné platby a na příjmech z těchto povinných plateb. [24]

Důvodová zpráva v souvislosti s touto novelizací mluví o problematice tzv. „karuselových obchodů“ na evropské i mezinárodní úrovni (zejména v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně). § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu EU, kdy je v tomto případě vývozce od daně osvobozen. V případě dovozce je tento dovozce povinen provést tzv. „samozdanění“, což znamená „povinnost přiznat a odvést DPH z ceny dovezeného zboží, kdy následně je oprávněn nárokovat odpočet daně.“ [25] V těchto případech pak dle důvodové zprávy dochází k účelovému zakládání obchodních společností po celém území EU, kdy „právě přítomnost mezinárodního prvku je pro karuselové podvody charakteristickým znakem. K páchání karuselových podvodů jsou zneužívány různé komodity, které jsou snadno a rychle prodejné, obtížně identifikovatelné (nelze je jednoduše rozlišit od jiného kusu/litru) a snadno přemístitelné. Kromě pohonných hmot a tabákových a alkoholových výrobků jsou předmětem zdanitelného plnění např. dřevo, šrot nebo také mobilní telefony.“ [26] Společnosti založené pouze za tímto účelem tak existují jen velmi krátce a následně neplní svojí povinnost přiznat a odvést DPH z ceny dovezeného zboží, čímž se dopouštějí trestného činu ve smyslu § 240 trestního zákoníku.

Trestnost přípravy (dle judikatury jde o „jednání spočívající v opatřování podkladů pro budoucí nesprávné přiznání k dani v úmyslu zkrátit daň ve větším rozsahu[27]) u tohoto trestného činu byla naposledy stanovena trestním zákonem č. 140/1961 Sb., nový trestní zákoník tuto úpravu nepřevzal. Podle důvodové zprávy „se jednalo v zásadě o politické rozhodnutí, nejednalo se tedy o rozhodnutí, které by bylo provedeno na základě poznatků či přímo požadavků z praxe – naopak lze konstatovat, že orgány činné v trestním řízení, které dané ustanovení aplikují, by velmi přivítaly návrat k předchozí právní úpravě.“ [28]

Nutnost znovupřijetí trestnosti přípravy u trestného činu dle § 240 trestního zákoníku odůvodňuje skutečnost, „že hlavní a podstatná část trestné činnosti pachatelů probíhá právě v období, které lze trestněprávní terminologií označit za přípravu k trestnému činu. Policie ČR však podle současné právní úpravy nemůže v této věci zahájit úkony trestního řízení a trestnou činnost pachatelů řádně procesně zadokumentovat, neboť jednání spočívající v přípravě není trestné. O provedení karuselového podvodu a zkrácení daně je tak Policie ČR ze strany správců daně informována až v okamžiku, kdy je celý trestný čin dokonán a organizátoři podvodu již zpravidla přesunuli své aktivity (i s majetkovými výnosy z této trestné činnosti) na jiný – stejným způsobem založený – daňový subjekt.“ [29]

Dle dosavadní právní úpravy bylo po dokonání trestného činu možné postihnout jen tzv. „bílé koně”, novela by měla usnadnit vypátrat skutečné osoby, stojící za těmito společnostmi.

První novela byla dne 17. 5. 2016 ve Sbírce zákonů vyhlášena v částce 58 pod číslem 150/2016 Sb., druhá novela dne 23. 5. 2016 v částce 63 pod číslem 163/2016 Sb. Obě nabyly dne 1. července 2016 účinnosti.


[1] Jedná se o vazbu útěkovou a předběžnou dle § 67 písm. a), c) trestního řádu.

[2] § 49, 50 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

[3] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 503), včetně důvodové zprávy, s. 7.

[4] Tamtéž.

[5] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 503), včetně důvodové zprávy, s. 7.

[6] Tamtéž, s. 22.

[7] ČTK. Justice znovu vypsala tendr na elektronické náramky pro domácí vězně [online]. domaci.ihned.cz, 3. ledna 2015 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <http://domaci.ihned.cz/c1-63328570-justice-znovu-vypsala-tendr-na-elektronicke-naramky-pro-domaci-vezne>.

[8] ČTK. Kdo bude hlídat vězně? Ministerstvo vypsalo tendr na náramky [online]. tyden.cz, 15. srpna 2016 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na < http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kdo-bude-hlidat-vezne-ministerstvo-vypsalo-tendr-na-naramky_394356.html>.

[9] ČTK. Do tendru na náramky pro domácí vězení se nikdo nepřihlásil [online]. novinky.cz, 23. prosince 2015 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <https://www.novinky.cz/domaci/390174-do-tendru-na-naramky-pro-domaci-vezeni-se-nikdo-neprihlasil.html>.

[10] ČTK. Slováci předběhli Česko, zavádějí elektronické náramky pro vězně [online]. ceska-justice.cz, 15. ledna 2016 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <http://www.ceska-justice.cz/2016/01/slovaci-predbehli-cesko-zavadeji-elektronicke-naramky-pro-vezne/>.

[11] Zejména jde o § 152 odst. 1, 2 a § 155 odst. 1 trestního řádu, kde dochází k doplnění slov „a při nahrazení vazby“ a „a s využitím elektronického kontrolního systému při nahrazení vazby“ do znění zákona.

[12] ČTK. Místo vazby elektronický náramek. Poslanci schválili novelu trestního řádu [online]. domaci.ihned.cz, 9. března 2016 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <http://domaci.ihned.cz/c1-65199150-misto-vazby-elektronicky-naramek-poslanci-schvalili-novelu-trestniho-radu>.

[13] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 503), včetně důvodové zprávy, s. 9.

[14] Analýza zpracovaná Ministerstvem vnitra je dostupná na http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=1&ved=0CB8QFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.komora.cz%2Fdownload.aspx%3Fdontparse%3Dtrue%26FileID%3D6073&ei=X9XoUaCOMz54QSnzYDgDQ&usg=AFQjCNEm8fBmlbwMpMWx7w_3IzrqzP8_OA

[15] Analýza zpracovaná Ministerstvem spravedlnosti je dostupná na

http://www.korupce.cz/assets/protikorupcni-strategie-vlady/na-leta-2011_2012/A2a—analyza-ze-dne-1–unora-2012—priloha-MS—predlozeno-vlade.pdf

[16] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 458), včetně důvodové zprávy, s. 11.

[17] Jedná se i o tyto následující trestné činy: pletichy v insolvenčním řízení (§ 226 odst. 2, 4 nebo 5 trestního zákoníku), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 1 písm. e), odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku), pletichy při veřejné dražbě (§258 odst. 1 písm. b), odst. 2 nebo 3 trestního zákoníku).

[18] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 458), včetně důvodové zprávy, s. 18.

[19] Tamtéž, s. 7.

[20] Podle § 138 odst. 1 trestního zákoníku se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.

[21] MORÁVEK, David. Za daňové úniky hrozí vězení, přesto podnikatelé riskují [online]. podnikatel.cz, 17. srpna 2010 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <http://www.podnikatel.cz/clanky/za-danove-uniky-hrozi-podnikatelum-vezeni/>.

[22] KOPECKÝ, Josef. Kobra zabránila daňovým únikům za 1,7 miliardy, ministři ji chválí [online]. idnes.cz, 5. března 2016 [cit. 10. října 2016]. Dostupné na <http://zpravy.idnes.cz/kobra-uz-zabranila-danovym-unikum-za-1-7-miliardy-fta-/domaci.aspx?c=A150305_101807_domaci_kop>.

[23] JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 692.

[24] ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2416.

[25] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 458), včetně důvodové zprávy, s. 8.

[26] Tamtéž, s. 9.

[27] Rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 27. října 1978, 11 Tz 68/78 (Rt 28/1979).

[28] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 458), včetně důvodové zprávy, s. 13.

[29] Tamtéž, s. 24.

In this article

Join the Conversation