2088 0

Současné pojetí právního státu předpokládá, že veškerá státní moc vychází z lidu. Lid má v periodických obdobích možnost volit své zástupce, kteří budou jeho jménem vydávat zákony a vládnout. Toto pojetí vychází z toho, že jsou lidé odpovědní, zajímají se o veřejné dění (jinými slovy jim není ukradené, o čem si poslanci v Parlamentu hlasují) a ví, jak se dostat k relevantním informacím. Je tomu již dlouho, co bychom mohli říct o průměrném občanovi, že rozumí právnímu řádu a zná (alespoň ty nejdůležitější a relevantní) zákony.

Přímo naopak – v legislativě se často hlasuje o zákonech, o kterých se dokonce ani aktivní a informovaní občané nedozví, pokud přímo nesledují informační systémy Vlády, Senátu a Poslanecké sněmovny ČR. Vzhledem k tomu, že sledování legislativních počinů je spíše prací na plný úvazek než něco, na co se s chutí vrhneme po práci, rozhodli jsme se přinášet vám novinky z legislativy České republiky. Sledujeme pro vás ty nejdůležitější změny v legislativě – a to ideálně ještě předtím, než jsou v Parlamentu schváleny. Negativním jevem současnosti je stav, kdy se o spoustě důležitých změn dozvídáme, až když už je v Parlamentu „dobojováno“ a zákon je schválen. Snad vám naše články pomohou lépe se orientovat v našem právním řádu a umožní vám být lépe si vědomi právního prostředí kolem nás.

Neplnění vyživovací povinnosti trestným činem již po 2 měsících?

Skupina poslanců vytvořila návrh zákona, který by měl změnit trestní zákoník tak, že by nadále už k naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy postačilo neplnit vyživovací povinnost po pouhé dva měsíce, namísto čtyř měsíců dle současné právní úpravy. K tomuto návrhu přijala vláda nesouhlasné stanovisko s tím, že současná úprava je postačující. Judikatura před současnou úpravou vycházela dokonce z toho, že trestní odpovědnost nastává po době minimálně 6 měsíců, tedy už i nyní došlo ke zpřísnění. To dle vlády vedlo k významnému nárůstu počtu stíhaných i obžalovaných osob. Kriminalizace již 2měsíčního neplnění výživného by také dle vlády vedlo ke kriminalizaci i těch jednání, u kterých lze pochybovat o jejich vysoké míře společenské škodlivosti a roli trestního práva jako prostředku, který má sloužit, až pokud žádné jiné právní prostředky neposkytují řešení (trestní právo jako nástroj ultima ratio).

Trestný čin zanedbání povinné výživy postihuje toho, kdo (i z nedbalosti) neplní svoji zákonnou vyživovací povinnost – touto zákonnou povinností je třeba platit výživné na dítě. Přísněji bude potrestán ten, kdo se této povinnosti úmyslně vyhýbá. V obou dvou případech je možný i trest odnětí svobody – v případě úmyslného vyhýbání se dokonce až na 2 roky. Tento trestný čin je specifický tím, že je možné za něj jako trest uložit i povinnost zdržet se řízení motorových vozidel. Druhým specifikem na druhou stranu je, že pokud neplnění vyživovací povinnosti neměl trvale nepříznivých následků a pokud byla tato povinnost splněna dříve, než soud začal vyhlašovat rozsudek, zanikne trestnost tohoto činu a není možné neplatiče odsoudit.

Vláda ve svém stanovisku uvádí, že se zabývá přípravou návrhu opatření na podporu rodičů s dětmi v případech, kdy druhý rodič neplatí řádně stanovené výživné. Vláda se tedy snaží situaci řešit jinými prostředky.

Ústavním soudcem už pouze jednou, ale na 12 let

Skupina poslanců předložila návrh novely Ústavy, kterým se má na jednu stranu prodloužit funkční období soudců Ústavního soudu na 12 let, ale na druhou stranu znemožnit, aby ústavní soudce mohl tuto funkci opakovat. V současné době proběhlo první čtení návrhu v Poslanecké sněmovně, na kterém byl tento návrh přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru.

K opakování funkce ústavního soudu došlo až do současnosti pětkrát – v případě současného předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského a dále v případech Ivany Janů, Jana Musila, Pavla Holländera a Vojena Güttlera. Prezident se ovšem o opakované jmenování pokusil i v případě Miloslava Výborného a Jiřího Nykodýma, ovšem nedostal k tomu souhlas Senátu. Možnost opakovat mandát není v jiných státech běžná. Důvodem je obava o nezávislost soudců. Pokud by se soudci obávali o své znovuzvolení, mohli by se svým rozhodování zavděčit. Naopak některá rozhodnutí by si dovolit nemohli, protože by byli v rozporu s názorem vládnoucí většiny.

Advokát školitelem koncipientů až po třech letech – a maximálně tří koncipientů současně

Vláda ČR vyjádřila souhlas s poslaneckým návrhem zákona měnícím zákon o advokacii. Jako zpravodaj zákona byl Poslaneckou sněmovnou určen Jeroným Tejc a nyní bude tento návrh směřovat do Ústavně právního výboru sněmovny. Dle nového znění zákona by se do právní praxe advokátního koncipienta započítávala pouze doba, po kterou je koncipient pod dohledem školitele. Zavádí se tak nový pojem – školitel. Až do dnešní doby totiž mohl každý advokát školit neomezené množství koncipientů. V případě schválení tohoto návrhu bude moci advokát i nadále zaměstnávat neomezené množství koncipientů, ovšem školitelem může být maximálně pro tři koncipienty. Dalším omezením bude, že školitelem může být pouze advokát, který vykonává advokacii po dobu nejméně tří let.

Dále se rozšiřují podmínky vyškrtnutí ze seznamu advokátů – nyní bude možnost vyškrtnout advokáta, který porušil povinnost být pojištěn ve výši minimálního limitu. Až do současnosti toto bylo kárné provinění, nyní ovšem bude možné automatické vyškrtnutí.

Zákon také přináší změnu pro advokátní zkoušky. Vzhledem k narůstajícímu počtu žadatelů o zkoušku a údajných základních nedostatků v jejich přípravě má dojít po vzoru slovenské právní úpravy k rozdělení samotné advokátní zkoušky na dvě části. K její tradiční části by tak byli žadatelé připuštěni až po absolvování teoretické části ve formě písemného testu.

Důvodová zpráva zákona uvádí, že vysoký počet zaměstnaných koncipientů neumožňuje advokátům dostatečně se jim věnovat. Stejně tak že advokát s čerstvě splněnými advokátními zkouškami nemá dostatek zkušeností pro trénink koncipientů. K tomu uvádí důvodová zpráva i statistická data o počtu koncipientů působících u advokátů a statistiky úspěšnosti u advokátních zkoušek.

Tento zákon přináší i další opatření např. pro dočasný zákaz správy cizího majetku jako předběžné opatření a dále zavádí nové kárné opatření odejmutí knihy o prohlášení o pravosti podpisu.

Souběh místního referenda a voleb

Předkládaný návrh zákona má změnit možnost souběhu místního referenda s volbami do zastupitelstev obcí, krajů, do některé z komor Parlamentu ČR nebo Evropského Parlamentu. Současný stav je takový, že se sice mohlo konat místní referendum současně s volbami, tato právní úprava byla ale dle názoru předkladatelů (mezi něž patří i bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová) nelogická. V rozporu se zájmem na snižování nákladů vyžadoval zákon o místním referendu ustavení zvláštních okrskových komisí pro místní referendum na straně jedné a okrskových volebních komisí na straně druhé. Vedle toho samostatné hlasovací místnosti, samostatné volební a hlasovací urny a další vybavení. Všechny náklady tak byly nehospodárně zdvojovány a to vše na náklady obcí.

Z toho důvodu se obcím nevyplácelo pořádat místní referendum ve stejné době jako volby, ačkoliv to zní jako nejrozumnější a nejvíce hospodárná varianta. Návrh tohoto zákona přináší takovou procesní úpravu, která tento problém má vyřešit. Okrsková volební komise bude v případě souběhu s místním referendem vykonávat zároveň i úkol okrskových komisí. Hlasovací lístky a úřední obálky budou barevně odlišeny, aby nedocházelo k záměnám. Tato právní úprava se bude kromě zákona o místním referendu týkat i zákona o krajském referendu. Stejná úprava tak bude platit i v případě referend na úrovni krajů. Senát tento návrh zákona schválil dne 14.7.2016. Nyní musí projít celým legislativním procesem – poputuje tedy do Poslanecké sněmovny.

Zákon o místním referendu v ČR platí od roku 2004. Všeobecná úprava celostátního referenda stále chybí, ačkoliv je předvídána Ústavou. A to ačkoliv právní řád Československa obsahoval ústavní zákon o referendu, ten ale nebyl nikdy využit. Jediné celostátní referendum v historii České republiky proběhlo v roce 2003 na základě pro tuto příležitost speciálně přijatého ústavního zákona č. 515/2002, o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii. Jediným projevem přímé demokracie skrze referenda jsou tak až do této doby pouze místní a krajská referenda.

 

Snad je vám naše shrnutí dění v legislativě užitečné. Co si myslíte o navrhovaných změnách? Povedou tyto návrhy k zamýšlenému účelu?

In this article

Join the Conversation