K návrhu novely občanského soudního řádu a exekučního řádu

2185 0
2185 0

Úvodem

Dne 25. května 2015 předložil Senát Parlamentu České republiky Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „návrh zákona“). 1

Cílem návrhu zákona je zamezit současnému stavu, kdy oprávněný není ničím omezen při volbě soudního exekutora. Předložený návrh zákona má za cíl zavést místní příslušnost soudních exekutorů. Zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů je téma, které je již poměrně dlouhou dobu intenzivně diskutované. Lze dokonce říci, že v jistém smyslu je po něm celospolečenská poptávka. 2 Nově tak má být místně příslušný pouze ten soudní exekutor, který má sídlo v obvodu tzv. exekučního (tj. krajského) soudu. 3 Taková změna by podle Senátu měla vést nejen ke zlepšení ochrany práv povinných, ale i ke snížení nákladů na provádění exekucí.

Následující řádky mají být malým nesouhlasným komentářem k tomuto návrhu zákona.

Argumenty proti navrhované změně

Především považuji za nezbytné, aby zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů či provedení obdobných razantních změn stávajícího systému exekucí prošlo nejprve náležitou odbornou diskuzí, ve které budou odborně vyhodnoceny všechny přínosy, ale i případná negativa zamýšlených opatření. V případě zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů by mělo toto vyhodnocení směřovat především ke zodpovězení otázky, nakolik má být zachována stávající podoba soudního exekutora jako racionálně uvažujícího a efektivně fungujícího podnikatele, či zda má být pro futuro více zdůrazněn charakter soudního exekutora jako orgánu, na který je přenesen výkon státní moci. V důvodové zprávě nynějšího návrhu zákona však toto vyhodnocení bohužel postrádám, stejně jako rozbor dopadů navrhované změny na stávající systém, zejména pokud jde o současné nerovnoměrné „rozložení sil“ mezi jednotlivými exekutorskými úřady, a přechodu na nové uspořádání založené na principu teritoriality.

Dovolím si dále upozornit pouze na některé dopady, které by zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů zcela jistě přineslo. Mám za to, že neoddiskutovatelným důsledkem bude snížení vymahatelnosti pohledávek (a to jistě až v řádu desítek procent) a délka jejich vymáhání. Je totiž notoricky známé, že mezi jednotlivými exekutorskými úřady existují značné rozdíly v úspěšnosti vymáhání pohledávek i v délce vymáhání. Dále považuji za nutné zmínit, že úspěšnost vymáhání pohledávek má těsnou vazbu na konkrétní teritorium, neboť je zřejmá existence rozdílů mezi jednotlivými teritorii (především v závislosti na statistických a ekonomických ukazatelích konkrétního regionu). Tyto rozdíly jsou však zásadní. Již dnes je ekonomický úspěch soudního exekutora závislý na úspěšnosti vymožení pohledávky, neboť z toho je vypočítávána jeho odměna. Pokud by tedy jednotlivé exekutorské úřady v důsledku zavedení tzv. teritoriality neměly ekonomicky diverzifikované teritorium, mohlo by docházet k častým a opakovaným krizím některých exekutorských úřadů. To by ve výsledku vedlo k poklesu poptávky po službách soudních exekutorů, což by mělo dopad mimo jiné i do oblasti zaměstnanosti.

Domnívám se, že přiřazování kauz podle místní příslušnosti by de facto soudním exekutorům zajišťovalo zakázky bez ohledu na kvalitu jimi poskytovaných služeb či přístupu ke klientům. Zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů by tak znamenalo „uzákonění a unifikaci“ velikosti exekutorských úřadů. Některé exekutorské úřady by tak byly nuceny minimalizovat svoji stávající činnost. Zmínit lze rovněž signifikantní rozdíly v personálním obsazení jednotlivých exekutorských úřadů, a to co do počtu i co do struktury zaměstnanců (exekutorští kandidáti, koncipienti, vykonavatelé a ostatní zaměstnanci).

Lze předpokládat, že tento úbytek poptávky by vedl k částečnému přesunu do oblasti alternativních postupů vymáhání pohledávek, ale i k částečnému poklesu celkové poptávky, neboť pro některé věřitele by se nejjednodušším a nejlevnějším řešením stalo odepsání pohledávky, což však ve svém důsledku nemotivuje dlužníky k úhradě jejich dluhů a nezvyšuje ekonomicky odpovědné chování osob ani nezvyšuje tzv. finanční gramotnost, kterou si dala vláda ve svém Programovém prohlášení za cíl dále podporovat a rozvíjet. 4Očekávat lze také masivní prodeje pohledávek věřitelů specializovaným společnostem.

Návrh zákona je navíc nesystémový, neboť s jeho přijetím by se všechny exekutorské úřady (vždy v rámci konkrétního exekučního soudu), staly stejně velkými a stejně zatíženými, když by byl celkový nápad exekucí rozdělen mezi ně de facto rovným dílem, což neodpovídá současné realitě, kdy existují různě velké (a navíc i různě efektivní) exekutorské úřady. Navrhované řešení proto považuji za nesystémové, přičemž se nabízí i potenciální odpovědnost státu za případné zmařené investice soudních exekutorů, neboť by u některých z nich došlo zcela neodůvodněně ke značnému omezení jejich činnosti.

Návrh zákona dokonce vůbec nepočítá s možností, aby si oprávněný sám soudního exekutora zvolil, byť vázán příslušnými místními omezeními, což považuji za zbytečné omezování volnosti oprávněných ve výběru konkrétního soudního exekutora.

Navrhovaným zavedením tzv. teritoriality soudních exekutorů by došlo k rovnoměrnějšímu rozložení nápadu exekucí mezi jednotlivé exekutorské úřady, ovšem toto samotné opatření v žádném případě nepovede k odstranění výrazných odlišností a stávajících nešvarů v oblasti exekucí.

Závěrem

Přestože provedení opatření legislativních změn směřujících k nápravě nešvarů v oblasti exekucí lze v obecné rovině jedině přivítat, s aktuálně předloženým návrhem zákona se ztotožnit nemohu, neboť s ohledem na výše uvedené se domnívám, že návrh zákona v předložené podobě nelze označit za zcela dopracovaný a způsobilý ke schválení. V jistém smyslu jej však lze vnímat pozitivně jako příspěvek do aktuální diskuze o možném dalším vývoji právní úpravy v oblasti exekucí.

Případný návrh směřující k zavedení tzv. teritoriality soudních exekutorů by měl být, s ohledem na komplexnost takové změny, připraven jako propracovaný vládní návrh zákona, kterému by měla předcházet hlubší a detailnější analýza, která však v předmětném návrhu zákona zcela absentuje. Případný vládní návrh zákona v rámci standardního legislativního procesu by měla doprovázet analýza dopadů právní regulace (tzv. RIA), která by měla prokázat skutečnou odůvodněnost a potřebnost případného návrhu.

Bude-li v budoucnu tzv. teritorialita soudních exekutorů zavedena, nemělo by se tak stát překotným zrušením stávajícího systému, ale mělo by se jednat o změnu postupnou, která bude moci býti provedena jednotlivými hladkými kroky. Doufám proto, že návrh zákona legislativním procesem neprojde.

In this article

Join the Conversation